Požadavky EU na ustájení prasat
Právní požadavky týkající se dobrých životních podmínek prasat v intenzivních chovech jsou kodifikovány ve směrnici 2008/120/ES. Nejdůležitější aspekty těchto právních předpisů na ustájení prasat jsou popsány níže.
Tabulka: Minimální požadavky na prostor pro prasnice a prasničky ve skupinovém ustájení dle směrnice 2008/120/ES
Základní požadavky na ustájení prasnic
Pro zdraví a pohodu prasnic jsou důležité tři požadavky na ustájení:
- Obohacené prostředí pro březí prasnice kvůli prodloužení doby krmení, shánění potravy a také pro zlepšení sytosti.
- Příležitost k úniku při skupinovém ustájení, aby se snížilo agresivní chování.
- Možnost pohybu a chování při stavbě hnízda pro rodící a kojící prasnice.
Březí prasnice
Asi 75–85 % prasnic v intenzivní porodní farmě je březí, přičemž procento závisí na délce laktace. Podle směrnice 2008/120/ES by březí prasnice měly být chovány ve skupinách od 4 týdnů po zabřeznutí do 1 týdne před očekávanou dobou porodu.
Skupinové ustájení umožňuje svobodu pohybu a sociální interakce. Počet prasnic v každé skupině se může značně lišit, od méně než 10 prasnic až po stovky. Optimální velikost skupiny pro březí prasnice musí být ještě stanovena. Prostorové požadavky pro prasničky a prasnice jsou uvedeny v tabulce.
|
Obr. 1: Obohacené prostředí, příležitost k úniku a možnost pohybu jsou základní požadavky na ustájení prasnic. |
Hlavním zdrojem stresu je soupeření o zdroje, takže skupiny by v ideálním případě měly mít synchronní přístup ke krmivu a pohodlný prostor pro odpočinek. Pro prasnice se často používají elektronické krmné systémy, které umožňují individuálně přizpůsobené krmení a zároveň chrání prasnici uvnitř automatického krmného boxu před agresí.
Skupiny prasnic mohou být buď stabilní, což znamená, že se skupina nemění, nebo mohou být dynamické, kdy prasnice vstupují a opouštějí vytvořenou skupinu vícekrát. Když jsou prasnice přeskupovány, dochází ke zvýšené agresivitě v důsledku stanovení hierarchií. Plná integrace malých skupin prasniček nebo prasnic do velkých dynamických skupin může trvat 3–4 týdny, přičemž první den zavedení vyvolává nejvyšší úroveň agrese. Pozdější boje můžou být omezeny vizuálním, čichovým a sluchovým vnímáním budoucích ostatních prasnic v odděleném prostoru ve stejné místnosti.
Agresivita bývá závažnější v kruhových kotcích ve srovnání s obdélníkovými kotci, protože prasata preferují rohy, aby se skryla před ostatními prasaty. Obecně platí, že pevné bariéry v kotcích a možnosti úniku snižují agresivitu a minimalizují rizika zranění a stresu. Ve velkých dynamických skupinách prasnic lze použít pevné zábrany k vytvoření ležení pro podskupiny prasnic.
Kojící prasnice
Den až dva dny před porodem projevují prasnice chování jako při stavbě hnízda. Toto chování je považováno za důležitý mateřský znak, který je v kombinaci s podmínkami ustájení hlavním faktorem úhynu selat před odstavem.
V současné době je naprostá většina rodících prasnic v EU ustájena v porodních klecích, aby byla umožněna bezpečná manipulace s prasnicemi a selaty a bylo minimalizováno riziko zalehnutí. Předpokládá se, že počet dní, kdy je prasnice fixována v době porodu, bude omezen na pět. Mnoho klecí je příliš úzkých na to, aby poskytly dostatečný prostor pro vstávání a ležení. Klece musí být také nastavitelné na různé velikosti prasnic, aby umožňovaly dostatečný pohyb. Výzkum doporučuje velikost klece přibližně 200×280 cm. Prostor pro selata vyžaduje přibližně 56 cm po obou stranách prasnice pro sání a také dostatečně velkou plochu pro synchronizovaný odpočinek.
Volné porodní kotce, které nefixují prasnici, mohou být lepší, pokud jde o nižší počet mrtvě narozených selat, zvýšený příjem mleziva selaty a také méně zranění, ačkoli jsou k ochraně selat zapotřebí zábrany. Kotce pro volný porod by měly být rozděleny na místo pro ležení oddělené od prostoru pro defekaci. Asi 50 % podlahy by mělo být pevných, aby se umožnilo chování při stavbě hnízda s odpovídajícím materiálem. Roštová plocha v zadní části kotce by měla být dostatečně dlouhá a široká (delší než prasnice), aby se prasnice mohla vzdálit od krmného žlabu. Kotce jsou často vybaveny šikmými stěnami, které prasnicím pomáhají při ležení. Dále by kotce měly obsahovat prolézačky (prostory přístupné pouze selatům), které by měly být blízko vemene (většinou na straně nebo v rohu). Doporučení pro velikost volných porodních kotců se pohybují od 6,5 do 7,5 m2. Důležité je udržovat podlahy suché a teplé, aby se minimalizovala zranění, jako jsou léze ramen, poranění nohou a struků.
|
Obr. 2: Volné porodní kotce mohou být lepší, pokud jde o nižší počet mrtvě narozených selat a zvýšený příjem mleziva selaty, ačkoli jsou k ochraně selat zapotřebí zábrany. |
Pro prasnice v laktaci je horní kritická teplota přibližně 21 °C kvůli vysokému riziku tepelného stresu v důsledku zvýšené rychlosti metabolismu. Prasnice preferují okolní teplotu 18–20 °C, přičemž optimální teplota pro novorozená selata je 32–34 °C. Typická teplota v porodnách je 20–22 °C, což je relativně teplo pro prasnici, ale chladno pro selata.
Selata
Během porodu a po něm jsou selata citlivá na podchlazení kvůli nedostatku tukové tkáně. Teploty pod 16 °C mají za následek rychlé ztráty tělesného tepla, které jsou potenciálně smrtelné, proto jsou pro ležení selat nepostradatelné snadno přístupné vyhřívané plochy. Pro zajištění teploty vzduchu v hnízdě 32 °C by měla být podlaha vyhřátá na cca 38–40 °C s rovnoměrným rozložením tepla. Tepelné lampy se liší výkonem a vlnovou délkou světla, což ovlivňuje jejich použití pro selata.
Přiměřené zahřívání lze posoudit podle chování selat při ležení. Většina selat leží laterálně a 40–50 % se navzájem dotýká. Doporučený prostor hnízdiště se pohybuje od 0,06 až do 0,166 m 2 na sele v závislosti na poloze vleže. Hnízdo by mělo umožňovat uvolněné ležení všem selatům současně (1,1 m 2 na 10 selat na konci laktace), mělo by být se střechou, pevnou podlahou a ideálně obklopené třemi pevnými stěnami.
Sající selata by měla mít okamžitý přístup k vodě, aby se zabránilo dehydrataci, zejména v horkém počasí. Selata vypijí asi 50–65 ml vody na 1 kg tělesné hmotnosti. Větší zásobníky vody usnadňují socializaci. Rozlitá voda z napáječek by neměla smáčet podlahu. V dobře navržených porodních kotcích jsou výkaly a moč selat shromažďovány pod roštem mimo teplé a suché hnízdiště.
Skupinové porodní kotce umožňují ranou socializaci selat, která si rychle vytvářejí sociální hierarchie s menší agresí a zraněními. Avšak nejsou široce používány vzhledem k problémům, jako je křížení selat a rušení laktujících prasnic. Tyto nevýhody nemusí být vyváženy pozdější sníženou agresí mezi selaty.
Požadavky na ustájení prasat v odchovu
V souladu se směrnicí 2008/120/ES by žádné sele nemělo být odstaveno ve věku nižším než 28 dní. Pokud jsou selata přemístěna do specializovaného ustájení odděleně od prasnic, mohou být odstavena až o 7 dní dříve. V ekologických farmách musí být selata kojena minimálně 40 dní.
Po odstavu začíná přechodné období, ve kterém dochází k dozrávání střev a změnám chování selat. Příjem krmiva se stává dvoufázovým s vrcholy ráno a odpoledne. Současně dochází k náhlé změně mléka na pevné krmivo, čímž klesá pasivní imunita z mléka prasnice, zatímco střevo selete je stále nezralé. Je proto nezbytné, aby přechod krmení byl co nejhladší, aby bylo zajištěno čerstvé a chutné krmení od 7 dnů věku a krmení stejným předkrmem v prvních dnech po odstavu. Vyšší příjem tuhého krmiva před odstavem má za následek vyšší příjem po odstavu, ačkoli existují významné individuální rozdíly.
Odstavčata jsou často ustájena ve speciálně navržených kotcích přibližně do 10–12 týdnů věku. Parametry prostředí, jako je teplota a hygiena, musí být pečlivě kontrolovány. Dobrý design kotce poskytuje krmítka a napáječky ve středu a lehací plochy vedle stěn, které umožňují nerušený odpočinek. Kotce pro odchov jsou často plně nebo částečně roštové. Preferovaná maximální hloubka je 4 m se šířkou 1,8 m. Běžným doporučením je, že celková hloubka kotce by měla být alespoň dvojnásobná než šířka, protože úzké a hluboké kotce umožňují oddělený prostor pro defekaci. Pro odstavčata se používají cucákové napáječky nebo tlakové talířové napáječky (1 napáječka na 12 prasat), které by měly být instalovány nad lamely, aby se zabránilo mokré podlaze.
V některých systémech chovu jsou prasata ustájena v malých skupinách, zejména tam, kde jsou vrhy pohromadě od odstavu do porážky. Ponechání selat z jednoho vrhu společně v kotci po přestěhování do odchovny je vhodnější, ale ne vždy ekonomické. Je snazší monitorovat jednotlivce v malých skupinách do 20 prasat, ale kotce jsou obvykle příliš malé pro optimální uspořádání.
Prostor kotce lze využít efektivněji, když je >5 vrhů podobného věku sloučeno do větších skupin. Ve velkých skupinách (více než 70 jedinců) je řízení náročnější, ale vzhledem k většímu dostupnému prostoru je snazší dosáhnout lepšího uspořádání kotce. Více prostoru umožňuje větší zónování a instalaci hraček nebo jiných obohacovacích materiálů. Velikost skupiny 20–50 selat je považována za dobrý kompromis.
Požadavky na ustájení prasat ve výkrmu
Ve většině farem se prasata s průměrnou hmotností přibližně 30 kg přemisťují do samostatných sekcí, kde se vykrmují na porážku. Třídění prasat podle hmotnosti při vstupu do výkrmny je běžnou strategií pro usnadnění řízení krmení.
Ustájení prasat na výkrm se tradičně vyznačovalo omezeným prostorem a čistým, ale na podněty chudým prostředím. Tento intenzivní chov byl odůvodněn ekonomickými a zdravotními důvody. Míchání větších skupin prasat ve stísněnějších podmínkách je však spojeno s vyšším výskytem stresu a agrese. Alternativní systémy ustájení se vyznačují větším prostorem a obohacovacími podněty, které pak mohou vést ke zlepšení přírůstku hmotnosti a kvality masa.
|
Obr. 3: Dobré systémy ustájení se vyznačují větším prostorem, který pak vede ke zlepšení přírůstku hmotnosti a kvality masa. |
Bylo prokázáno, že přidání o 25–50 % více podlahové plochy pro prasata v posledních 3 týdnech výkrmu výrazně zvýšilo průměrný denní přírůstek hmotnosti a zlepšilo míru konverze krmiva, i když větší prostor může způsobit sociální napětí. Další studie prokazují vliv hustoty osazení na metabolismus, střevní morfologii a imunitu rostoucích prasat.
|
Obr. 4: Chov prasat v pohodlném, bezpečném a čistém prostředí umožní dosáhnout jejich plného genetického potenciálu a výkonnostních cílů, což se promítá do vyššího zisku. |
Podlahový systém ve výkrmnách úzce souvisí s manipulací s hnojem na farmě. Roštové podlahy jsou méně náročné na práci než pevné podlahy, protože výkaly padají skrz lamely do kejdového systému, což usnadňuje udržování podlah v čistotě. Většina výkrmových systémů je vybavena plně roštovou podlahou bez oddělení prostoru pro ležení a defekaci. Šířka mezery by u výkrmu neměla být větší než 18 mm. Podlaha a prostor obecně ovlivňují prevalenci poruch, jako jsou léze kopyt, což lze hodnotit průzkumy na jatkách. Léze kopyt byly zjištěny méně často u prasat chovaných na podestýlce ve srovnání s prasaty v bezstelivových systémech. Prasata chovaná na roštových podlahách (částečně i zcela) vykazují často specifické léze paty, chodidla, bílé čáry a stěny. To naznačuje, že typy lézí jsou spojeny s různými typy podlah a že materiál lamel je pro zdraví a pohodu prasat důležitější než šířka lamel.
