Výzvy pro pastevní chovy prasat
Výzvy ke zlepšení životních podmínek zvířat lze nalézt ve většině systémů chovu prasat. Pastva prasat představuje specifické výzvy, na které mají chovatelé jen malý prostor pro zlepšení. Jakým výzvám čelí chovatelé prasat na pastvinách?
Prostředí pastvin pro prasata
V pastevních systémech chovu jsou prasata různých produkčních kategorií chována na pastvinách, kde se mohou pást, přijímat krmivo a vodu a mohou se ukrýt. Oproti vnitřním uzavřeným systémům jsou výhody pro prasata na pastvě ve větší komplexnosti prostředí, v možnosti výběru jak fyzického, tak sociálního prostředí a v lepší dostupnosti prostoru na zvíře.
Pastviny jsou komplexní ekosystémy, ve kterých dochází k interakci velkého množství prvků a organismů. Jsou podobné prostředí, ve kterém se prasata vyvíjela, a proto jsou vhodnější k naplnění jejich fyziologických a psychologických potřeb než jiné systémy.
|
Obr. 1: Pastva prasat představuje specifické výzvy, na které mají chovatelé jen malý prostor pro zlepšení. |
Pokud však pastevní systémy nejsou správně řízeny, mohou představovat rizika jak pro životní prostředí, tak pro dobré životní podmínky zvířat a potažmo pro spotřebitele vepřového masa. Pečlivý výběr místa, vhodné ustájení a adekvátní strategie managementu zmírňují negativní dopady prostředí na welfare prasat.
|
Obr. 2: Nejčastějším typem ustájení jsou přenosné individuální nebo hromadné přístřešky, které umožňují využití nové půdy pro každou šarži prasat. |
Půdní podmínky
Zdraví a welfare prasat chovaných na pastvinách závisí na půdních podmínkách, což souvisí s texturou půdy, sklonem k záplavám a hustotou osazení. Větší prevalence zdravotních problémů a úhynu se očekává na mokrých půdách, protože tyto podmínky podporují přežití patogenů a parazitů, navíc prasata zůstávají mokrá a špinavá. Blátivá půda se může stát kluzkou a může způsobit pády a zranění. Podobně kamenité půdy mohou způsobit zranění nohou, onemocnění kloubů a nakonec kulhání. Měkká půda může způsobit přerostlé drápy, zatímco vlhké půdní podmínky mohou u starších prasat způsobit erozi prstů. Příčinou poranění a lézí mohou být díry, prohlubně, pařezy stromů, dráty nebo trny.
Klima
Povětrnostní podmínky, jako jsou srážky, teplota, vlhkost, sluneční záření, síla a směr větru a atmosférický tlak mohou způsobit stres prasatům na pastvě. Počáteční projevy stresu z počasí jsou neklid, podrážděnost a agresivita, po nichž následují další změny chování. V konečném důsledku vede extrémní počasí ke zraněním, nižší rychlosti růstu, nižší reprodukční výkonnosti a k projevům stereotypů. Vliv podmínek prostředí na prasata se liší v závislosti na věku, hmotnosti, reprodukčním stádiu, zdravotním stavu, krmení a produkčních systémech.
Nadměrné teploty
Nadměrné teplo způsobí u pasoucích se prasat tepelný stres, který se začíná projevovat lapáním po dechu a pokud není kontrolován, může vést ke kolapsu a smrti zvířete. Horní hranice teplotní komfortní zóny se s věkem prasat snižuje (32 až 35 °C pro selata s hmotností do 3 kg, 26 °C pro selata před odstavem a 10 °C pro výkrm, chovné prasnice a kance těžší než 100 kg). Kojící prasnice trpí tepelným stresem více v důsledku jejich vyššího příjmu krmiva a metabolické aktivity, zatímco jalové prasnice jsou náchylnější ke stresu z chladu kvůli omezenému krmení. Preferovaná teplota pro nebřezí a laktující prasnice osciluje mezi 12 až 31 °C, respektive 7 až 26 °C.
Poruchy reprodukce způsobené tepelným stresem se projevují ztrátami embryí u prasnic, sníženou spermatogenezí a nižším libidem u kanců. Prasnice vystavené vysoké teplotě vykazují delší porodní intervaly a delší intervaly mezi selaty, snížený příjem krmiva, nižší produkci mléka a mleziva, kratší dobu kojení a zvýšený úhyn selat. Naopak selata profitují z vyšších teplot po porodu s významným poklesem úhynu před odstavem.
I když jsou prasata v pastevních systémech vystavena povětrnostním podmínkám, kterým by nebyla vystavena ve stáji, mají více příležitostí projevit termoregulační chování, včetně uléhání a změny polohy vleže (choulení, hromadění a roztahování).
|
Obr. 3: Přístřešky by měly být dostatečně těžké nebo ukotvené v zemi, aby je prasata nebo silný vítr nepřevrátily. |
Nízké teploty
Na pastvinách jsou nízké teploty příčinou podchlazení selat před a při odstavu. Prasata při nízkých teplotách rostou pomaleji a jsou náchylnější k onemocněním. Dospělá prasata snášejí nízké teploty lépe než vysoké. Pokud jsou však starší prasata vystavena dlouhým obdobím nízkých teplot, mohou ztratit tělesnou kondici. Prasnice chované venku za nízkých teplot vykazovaly větší rozdíly v hřbetním tuku, delší drápy a nižší reprodukční výkonnost.
Vítr
Vítr a sníh zesilují účinky nízkých teplot. Hromadění sněhu může také omezit přístup do oblastí, kde se nacházejí zvířata, nebo ovlivnit elektrické oplocení. Vliv větru na dobré životní podmínky prasat se v jednotlivých ročních obdobích liší. V průběhu horkého počasí vítr příznivě přispívá k odvodu tepla, ale opak nastává při chladném počasí. Bez ohledu na teplotu prostředí se prasata vyhýbají oblastem s vysokou rychlostí větru a jejich reakce na něj závisí na ročním období, plemenu a tělesné hmotnosti.
Sluneční záření
Na rozdíl od prasat v uzavřených prostorách jsou prasata na pastvinách vystavena slunečnímu záření. Vysoké sluneční záření může u zvířat se světlou kůží způsobit zarudnutí kůže, spáleniny a změny držení těla v důsledku bolesti. Stín, nejlépe z přirozené vegetace, pomáhá snižovat vliv slunečního záření a vysokých teplot na prasata a zmírňuje tepelný stres.
Volně žijící zvířata
Zdraví a dobré životní podmínky pasoucích se prasat mohou být ohroženy divokými zvířaty, která působí jako predátoři nebo mohou být rezervoáry patogenů, mohou přenášet nemoci, poškozovat zařízení a pozřít a kontaminovat jak krmivo, tak podestýlku pasoucích se prasat. Některé z těchto hrozeb zahrnují: hmyz, hady, ptáky, hlodavce, jezevce, lišky, divoká prasata a domácí psi a kočky. Nedostatek vhodného oplocení a blízkost zalesněných oblastí podporují útoky predátorů, kteří raději loví selata, ale dospělá prasata vyděsí do té míry, že rozbijí ploty a utečou.
Přístupy ke kontrole volně žijících zvířat zahrnují letální a neletální strategie. Mezi smrtící strategie patří chytání do pastí, střelba a otrava. Běžnými nesmrtícími strategiemi jsou trvalé nebo sezónní ploty proti divoké zvěři, noční ustájení, zamezení hromadění organického odpadu, udržování krmelců a skladů krmiva ve správných podmínkách, uchovávání krmiva v suchých a těsně uzavřených nádobách a zákaz vstupu domácích zvířat do výrobní jednotky. Použití hlídacích zvířat, jako jsou ovčáčtí psi, může pomoci odradit útočníky.
Zvláštní péči je třeba věnovat kontrole krys a myší, protože se mohou stát důležitými rezervoáry patogenů. Také je důležité vyhnout se používání koček v programech deratizace kvůli rizikům spojeným s přenosem Toxoplasma gondii .
Divoká prasata
Rychlý nárůst výskytu divokých prasat představuje zvláštní riziko pro prasata na pastvě kvůli zvýšené frekvenci potenciálních kontaktů. Nejčastějšími hrozbami jsou nežádoucí páření domácích a divokých prasat a potenciální kontaminace sdílenými patogeny. Bylo popsáno, že divočáci nejen hrají důležitou roli při přenosu parazitů, bakterií a virů na domácí zvířata, ale také na člověka.
Divoká prasata byla identifikována jako potenciální zdroje viru afrického a klasického moru prasat, Aujeszkyho choroby, brucelózy, Campylobacter , giardiázy, salmonelózy, Streptococcus suis, toxoplazmózy, tuberkulózy a yersiniózy u domácích zvířat a leptospirózy, tuberkulózy, hepatitidy E, brucelózy a trichinelózy u lidí.
Některá plemena (jako např. mangalitza) jsou fenotypově a geneticky podobná divokým prasatům, tedy jsou pro ně potenciálně atraktivnější a vyskytuje se u nich vyšší frekvence nežádoucího páření než u plemen landrace nebo large white. Na farmách s chovem těchto prasat by proto měl být kromě elektrického ohradníku použit drátěný vnější ohradník, aby se zabránilo nežádoucímu křížení.
Patogeny
Na pastvě jsou prasata vystavena většímu riziku kontaminace patogeny, které mohou poškodit jejich zdraví a pohodu nebo mohou být přenosné na člověka. Kromě toho je na pastvinách implementace opatření biologické bezpečnosti a kontrolních programů mnohem složitější.
Ve srovnání s prasaty v intenzivních uzavřených systémech vykazují venkovní stáda prasat vyšší prevalenci salmonel, Toxoplasma, Trichinella , Leptospira Bratislava, Ascaris suum a Taenia solium . Některé z patogenů, (Salmonella, Campylobacter, Ascaris suum a Trichuris suis) mohou přežít v půdě, vodě a přístřešcích po dlouhou dobu a mohou představovat významné riziko infekce.
Pro kontrolu parazitů (blechy, vši a svrab) v pastevních systémech je důležité zavést periodický parazitologický monitoring stáda. Některé strategie se ukázaly jako účinné při snižování zamoření parazity. Mezi ně patří: vyvarování se využívání vlhkých oblastí s tendencí k podmáčení, střídání pastvin, snižování hustoty osazení, používání směsí píce (včetně píce s vysokými koncentracemi taninu), pastvou smíšených druhů zvířat a integrovaným používáním anthelmintik.
Toxické látky
Hrozbou pro prasata na pastvinách je potenciální požití toxických rostlin a hub. Ve Spojeném království byly popsány intoxikace prasat a v některých případech úhyny v důsledku konzumace kapradin obsahujících toxické a karcinogenní látky.
Pasoucí se prasata při shánění potravy přijímají značné množství půdy. Bylo zjištěno, že pasoucí se kojící prasnice zkonzumovaly v průměru 0,3 kg půdy/prasnici/den. Tato situace může vystavit pasoucí se prasata riziku požití kontaminantů, včetně toxických kovů, které by se mohly nacházet ve výbězích. Toxické složky se hromadí ve zvířecích tkáních, jako jsou svaly, játra a ledviny a ovlivňují zdraví prasat a představují riziko pro lidi konzumující maso z těchto prasat.
Pohyb
Ve srovnání s jinými systémy nabízí pastva prasatům možnost vykonávat větší fyzickou aktivitu. Mezi hlavní příčiny nudy a frustrace u prasat chovaných uvnitř patří nemožnost chovat se přirozeně v důsledku uzavřeného prostoru a nedostatku stimulace prostředím. Další potenciální důsledky nedostatku pohybu se týkají spíše zdraví, tj. poškození kardiovaskulárního systému a slabost kostí a svalů, které často způsobují kulhání.
Zvýšená fyzická zátěž prasat na pastvě se promítá do lepší fyzické kondice, což jim umožňuje lépe odolávat stresu a útrapám při seskupování, přepravě a ustájení. Navzdory výhodám pohybu vyšší fyzická aktivita na pastvinách souvisí s vyšším energetickým výdejem a vyššími nutričními požadavky, které je třeba vzít v úvahu v krmných programech v zájmu dobrých životních podmínek prasat.
Ustájení
K ochraně prasat před extrémními podmínkami prostředí by mělo být zajištěno přiměřené ustájení, které zabrání zranění, chrání před agresivními interakcemi, usnadní přístup podřízených prasat ke zdrojům a poskytne bezpečí ošetřovatelům. Preference nočního uléhání uvnitř přístřešku souvisí s pocitem ochrany, a ne s pocitem chladu.
Na pastvinách pro prasata se používají přenosné individuální nebo hromadné přístřešky a boudy, což umožňuje využití nové půdy pro každou šarži prasat. Nejčastějším typem ustájení jsou oblouky z vlnitého plechu nebo dřevěné kůlny, izolované nebo neizolované. Ustájení by mělo být přizpůsobeno fázi růstu zvířat, klimatu, dostupnosti místních materiálů a nákladům. Nezbytný je vhodný přístup pro prasata a pro ošetřovatele kvůli manipulaci, odchytu a čištění. Kromě toho by přístřešky měly být dostatečně těžké nebo ukotvené v zemi, aby je prasata nebo silný vítr nepřevrátily.
Vhodné přístřešky by měly zohledňovat správné větrání, izolaci, barvu stropů, odrazivost, sklon a orientaci, aby se zajistil správný tepelný zisk. Přístřešky by měly být konstruovány s použitím izolačního materiálu a s vnějším nátěrem na bílo, aby se snížil dopad sálavé energie. Pro zlepšení pohodlí prasat je nezbytná izolace střech a použití podestýlky.
|
Obr. 4: Pro zlepšení pohodlí prasat je nezbytná podestýlka. |
Boudy pro porod a laktaci by měly zohledňovat fyziologické potřeby prasnic z hlediska prostoru a podestýlky, potřeby selat na ochranu proti zalehnutí a termoregulaci a ekonomickou výkonnost systému. Na pastvinách je pomoc prasnicím během porodu obtížná a porodní boudy by měly umožňovat dohled nad porodem a asistenci, jakož i ošetření selat. Dále by měly zahrnovat oblast pro kojení a ochranné prvky pro selata (šikmé stěny, zábradlí a vyvýšené mříže) a poskytovat suchou absorpční podestýlku (10–15 cm). Pro zamezení průvanu mohou mít závěsy u vchodů a také mohou být vybaveny zábranami, které brání selatům v odchodu. Tím se snižuje možnost stát se kořistí a prasnicím je umožněno odcházet a přicházet podle libosti.
Genetika
Dosažení vhodné úrovně welfare v podmínkách pastvy vyžaduje adaptovaná a robustní zvířata, která jsou odolná vůči parazitům a patogenům a která jsou schopna využívat živiny poskytované pastvinami.
Ve většině evropských ekologických chovech jsou preferována místní tradiční plemena prasat, která jsou dobře přizpůsobena místním podmínkám prostředí, včetně klimatu, nemocí, parazitů a dostupného krmiva (píce, žaludy, kaštany, ptáci, drobní savci a půdní fauna). Stávají se tak dobrou volbou pro pastevní systémy, buď jako čistokrevná plemena nebo v programech křížení. Například potomci křížených prasnic (landrace×yorkshire) s kanci tradičního plemene tamworth se pásli více než potomci prasnic stejného genotypu s kanci plemene duroc, kteří častěji odpočívali.
|
Obr. 5: Tradiční plemeno tamworth je stále oblíbené pro chov na pastvě nejen v Anglii. |
Kromě přizpůsobení se pastevním podmínkám je další předností tradičních plemen kvalita masa, atribut, který jim vysloužil uznání kuchařů restaurací a spotřebitelů. Využívání tradičních plemen také přispívá k udržení genetické diverzity u prasat.
Chovatelské společnosti vyvíjí křížená prasata s požadovanými vlastnostmi pro venkovní systémy, s dobrou adaptací na životní prostředí a ekonomickou efektivitou. Avšak selekce na plodnost může být zdrojem stresu a sníženého welfare jak pro vysoce produkční prasnice, tak pro jejich selata. Prasnice s velkými vrhy mají delší dobu porodu a vyšší mortalitu selat, nepoměr v počtu struků k počtu selat, nižší porodní hmotnost selat a větší konkurenci mezi nimi. V těchto případech selekce na produkci může souviset se sníženou schopností mateřství, což je zásadní pro pastvu. Tyto problémy naznačují potřebu přeorientovat genetickou selekci a přikládat větší význam vlastnostem souvisejícím s welfare, jako je dlouhověkost prasnic a přežití selat.
Jako důležité vlastnosti, které mají být zahrnuty do selekčních programů zaměřených na zlepšení pohody venkovních prasat byly navrženy: odolnost vůči nemocem, adaptace na změny prostředí a krmiva, schopnost využívat alternativní místní krmiva, konformace a síla končetin, dlouhověkost prasnic, rychlý růst a reprodukce. Simulace šlechtitelských modelů pro zvýšení welfare (schopnost mateřství a dlouhověkost prasnic) však vedla ke snížení rychlosti růstu u vykrmovaných prasat. Nicméně prasnice selektované pro venkovní produkci mají robustnější selata, která vykazují vyšší míru přežití před odstavem. Proto by se genetická selekce velikosti vrhu měla zaměřit na získání nejvýše 12 robustních a životaschopných selat.
|
Obr. 6: Typickým pastevním plemenem je mangalica. |
Hlavní nevýhodou místních plemen je jejich nižší ekonomická výkonnost ve srovnání s moderními genotypy, což může vést některé evropské farmáře k používání prasat vyšlechtěných pro vnitřní podmínky v systémech pastvin i přesto, že tato prasata nemohou dosáhnout svého genetického potenciálu. Navíc zvýšený výskyt kloubních lézí u těchto prasat naznačuje, že konformace nohou moderních genotypů nejsou přizpůsobeny požadavkům na pohyb po pastvinách.
Přirozené chování
Pastviny jsou pro dobré životní podmínky zvířat příznivější, protože prasata mají větší šanci vyjádřit své přirozené chování, jako je organizace ve skupinách a interakce se svými vrstevníky, prozkoumávání okolí, hledání potravy, rýpání, válení se v bahně, péče o srst a hra. Nemožnost vyjádřit přirozené chování vede k úzkosti a ovlivňuje pohodu zvířat, což má za následek výskyt stereotypů a jiného abnormálního chování.
Ve vnitřních a venkovních systémech byly pozorovány rozdíly v chování selat (během kojení, při odstavu a po odstavu). Vnitřní selata vykazovala více agonistické chování (cucání břicha a jiné orálně-nazální interakce) vůči matce a sourozencům. Oproti tomu venkovní selata se stýkala s prasnicemi méně často a byla aktivnější při prozkoumávání výběhů. Prasnice chované v interiéru interagovaly se selaty po celou dobu, zatímco venkovní prasnice zkrátily čas, který věnovaly selatům z 86 % první den na méně než 30 % 12. a další dny po porodu. Venkovní prasnice trávily více času stáním, chůzí a prozkoumáváním svého okolí.
Omezený prostor a existence umělých sociálních struktur charakteristických pro vnitřní systémy může generovat agresivní chování. Vzhledem k tomu, že ekosystémy pastvin jsou rozmanité, je možné poskytnout pasoucím se prasatům více příležitostí k provádění jejich rozsáhlého inventáře specifického chování. Kromě toho mají prasata na pastvinách více prostoru pro útěk, aby se vyhnula agresivnímu chování ostatních prasat.
Rýpání
Rýpání, jedno ze specifických chování prasat na pastvě, souvisí s hledáním potravy, termoregulací a stavbou hnízda. Věk, pohlaví, genotyp a novost jsou některé faktory ovlivňující rýpání. Venkovní ustájení prasat podporuje projevy přirozeného chování, jako je rýpání.
|
Obr. 7: Rýpání je specifické chování prasat, které souvisí s hledáním potravy, termoregulací a stavbou hnízda. |
Válení se
Válení (resp. pokrývání těla bahnem) je pro prasata důležitým chováním a slouží mnoha funkcím, jako je termoregulace, ochrana proti spálení sluncem, kontrola ektoparazitů, sociální chování a chování při páření. Chladivý efekt z odpařování vody se zvyšuje, když je povlak složen z bahna místo vody, protože trvá déle, než voda v bahně vyschne. Bylo pozorováno snížení tělesné teploty až o 2 °C. Vrstva bahna působí také jako bariéra pro sluneční ultrafialové paprsky. Tím předchází spálení sluncem a chrání kůži před kousavým hmyzem a parazity, jako jsou mouchy, klíšťata a vši.
Vyměšování
Prasata, jak na pastvě, tak v uzavřeném prostoru, rozlišují oblasti pro odpočinek, krmení a vyměšování. Obecně se prasata vyhýbají používání určitých oblastí (hnízdo, odpočinková oblast, krmítka a napáječky) pro své vyměšovací chování. Z hlediska dobrých životních podmínek zvířat je proto důležité poskytnout jim dostatečný prostor, aby mohla odlišit oblast vyměšování od ostatních. Nedostatek místa nutí prasata ležet na znečištěném místě a je zdrojem stresu a potenciálním zdravotním rizikem.
Chování při stavbě hnízda
Na pastvinách, stejně jako ve volné přírodě, zahájí prasnice dva až tři dny před porodem řadu chování, jako je hledání odlehlého místa k hnízdění, zakládání hnízda a snížení příjmu potravy. Instinktivně používají jako hnízdní materiál trávu, větve a listí. Jakmile je hnízdo postaveno, může začít porod. Vyjádření tohoto chování k ochraně vrhu před podmínkami prostředí a predátory souvisí s kratším porodem, lepším mateřským chováním, větším množstvím mleziva, vyšší plodností, méně mrtvě narozených selat, zdravějšími a většími vrhy.
Prasnice se 7 až 10 dní před porodem přemisťují do výběhů pro porody a kojení (buď individuálních nebo společných obsahujících porodní boudy pro každou prasnici), což jim umožňuje seznámit se s prostředím a projevit hnízdní chování. Prasnice mohou opustit boudu, ale selata jsou prvních 10 až 14 dní držena uvnitř. Tento systém umožňuje projevovat mateřské chování a posilovat vazby mezi matkou a seletem, což podporuje lepší ranou laktaci.
Naopak prasnice chované v porodních kotcích takové chování vyjadřovat nemohou. Prasnice neschopné projevit normální chování v důsledku uzavření nebo nedostatku hnízdního materiálu se dostanou do stresu, což následně ovlivní jejich welfare. Kromě toho prasnice vykazují větší lhostejnost k volání selat a výraznější tendenci projevovat agresivní a další abnormální chování, jako je kousání do tyče, kousání do koryta, žvýkání a nadměrné pití.
|
Obr. 8: Velkou předností pastevních systémů je, že umožňují prasnicím vyjádřit jejich přirozené chování při stavbě hnízda. |
Společenské chování
Prasata jsou společenská zvířata se silnou hierarchickou a stabilní organizací formovanou od narození. Jejich hierarchická struktura je většinou založena na věku a tělesné velikosti. Ve volné přírodě provádí prasata většinu činností ve skupinách, jejichž velikost odpovídá dostupným zdrojům. Mezi prasaty jsou vytvořeny dominantní vztahy s podřízenými zvířaty, která mají omezený přístup ke zdrojům, jako je krmivo, voda, preferovaný prostor a přijímají většinu agresí.
Sociální status březích prasnic ovlivňuje jejich chování, přičemž dominantní prasnice jsou aktivnější, projevují větší agresivitu a vykazují vyšší spotřebu slámy, kompostu a jiných dostupných materiálů. Podřízené prasnice jsou častěji vyloučeny z používání dostupného materiálu. Většina negativních sociálních interakcí u prasnic na sucho je výsledkem soutěže o krmivo a sociální nestability, zatímco nové hierarchie se vytvářejí po smíchání s neznámými prasaty.
Konkurenční chování je tvořeno hlavně strkáním a útočnými sekvencemi, které mohou vyvrcholit kousnutím nebo škodlivějším chováním, jako je kousání ocasu. Obecně na pastvinách netrpí prasata sociální tísní, mají větší prostor a rozmanitější prostředí. I když nejsou osvobozena od agresivního chování, jeho frekvence a intenzita jsou nižší a mírnější.
Seskupování prasat
Ve vnitřních uzavřených systémech je běžná praxe míchání neznámých prasat, jako jsou rostoucí prasata nebo prasnice. Tuto praxi lze provádět také na pastvě při organizování homogenních skupin (při odstavu, na začátku období růstu a dorůstání, ve skupinách březích prasnic a během přepravy). Avšak seskupování prasat vede k agresivním interakcím a následně ke stresu, kožním poraněním, kulhání a zhoršení pohody. Navíc časté míchání může způsobit chronický stres. Míchání implikuje utváření nových sociálních hierarchií s potenciálními změnami rolí (dominantní – submisivní).
Selata chovaná venku během laktace projevují nižší úroveň agresivního chování a menší léze při smíchání po odstavu ve srovnání se selaty chovanými uvnitř. Tyto rozdíly jsou přičítány zvláštním dovednostem získaným při interakci se stejně starými selaty z jiných vrhů a se staršími prasaty nebo lepší schopnosti zvládat nové situace v důsledku vystavení složitějšímu prostředí. V evropských ekologických stádech prasnic byly pozorovány problémy po smíchání, jako je konkurence o krmení, místo pro odpočinek a agresivní chování kulminující v kožních a vulválních lézích.
Produkční systém může také ovlivnit úroveň, frekvenci a trvání agrese. Bojové epizody trvají déle u prasat uzavřených, zatímco venkovní prasata vykazují nižší úroveň agrese. U venkovních prasat je úroveň a projev agrese modulován lekcemi sociálního chování, které se naučila prostřednictvím raných interakcí s neznámými prasaty.
Vhodné manažerské strategie mohou zabránit negativním důsledkům seskupování jak na pastvě, tak v uzavřených systémech. Při seskupování prasnic se doporučuje malý počet prasnic, míchat prasnice stejné parity a provádět míchání v dostatečném prostoru. Mezi další praktické návrhy patří míchání zvířat na konci dne, po krmení, zvýšení nabídky standardních diet, krmení dietami s vysokým obsahem vlákniny a postřik prasat vonnými roztoky překrývajícími jejich přirozený pach.
Ošetřování
Systémy hospodaření založené na pastvě prasat jsou v současné době stále oblíbenější, protože zájem spotřebitelů o vepřové produkty z prasat chovaných na pastvě je vysoký. Avšak chov prasat na pastvě vyžaduje zvládnutí složitého vztahu mezi prasetem, pícninou a půdou.
Vhodné chovatelské postupy snižují stres u prasat, tedy garantují zdraví, pohodu a ideální produkční výkon. Chov prasat na pastvě musí brát v úvahu takové aspekty, jako jsou klimatické podmínky, dostupná oblast, vlastnosti půdy a dovednosti a schopnosti ošetřovatelů.
Nesprávná manipulace se zvířaty způsobí stres nebo bolest a stimuluje projevy agresivního chování a kousání uší a ocasů. Ošetřovatelé by měli absolvovat odpovídající školení, aby prasata zbytečně nestresovali.
Odstav selat
Odstav je stresující událostí pro prasnice i selata. Odstav ovlivňuje strukturu, morfologii a fungování střev selat, jejich imunitní odpověď, příjem krmiva, rychlost růstu a úhyn. Odstav je postupný proces, který by ve volné přírodě skončil přibližně ve věku 17 týdnů.
Způsob odstavu se mezi produkčními systémy liší. V uzavřených systémech se odstav často provádí náhle mezi 3. a 4. týdnem věku. Oproti tomu ve většině pastevních systémů je minimální věk pro odstav 6 týdnů. Avšak i to může být stále brzy a stále vést k fyziologickým následkům. Proto je v některých zemích vyšší věk stanoven v národních normách.
Odstav v raném věku narušuje normální vývoj selat a vede k tomu, že stresovaná selata mají potíže s adaptací na nové prostředí. Výskyt klinických problémů souvisejících se syndromem multisystémového chřadnutí po odstavu může být snížen odstavem starších selat, který umožňuje postupné krmení. Odložení odstavu na alespoň šest týdnů věku snižuje negativní dopad na pohodu selat zvýšením imunity a snížením přenosu nemocí. Avšak dlouhé laktace mohou pro prasnice představovat další zátěž a mohou ovlivnit jejich tělesnou kondici, pohodu a následující reprodukční cyklus. Proto je důležité pravidelně sledovat tělesnou kondici prasnic.
|
Obr. 9: Různorodější prostředí pastvin a větší možnosti vzájemné interakce vybavily venkovní selata k lepšímu zvládání stresu z odstavu. |
Rozdíly v chování prasnic a selat po odstavu a jejich sociální interakce souvisí se systémem chovu. Selata z vnitřního ustájení projevují po odstavu vyšší frekvenci cucání břicha, agresivní interakce a snížený příjem krmiva. Venkovní selata jsou aktivnější, více chodí, zkoumají, žerou a mají vyvinuté mechanismy adaptace po odstavu (nižší frekvence kojení a větší příjem pevné potravy), což vede k menšímu stresu z odstavu. Rozdíly pozorované mezi selaty jsou důsledkem sociálních interakcí mezi prasnicemi a jejich selaty. Vnitřní selata mají častější a těsnější interakci se svými matkami, zatímco venkovní prasnice mají nižší frekvenci kojení, což má za následek nižší úroveň interakce se selaty a stimuluje to selata k pevnému krmení a průzkumnému chování. Různorodější, prostornější prostředí pastvin a větší možnosti vzájemné interakce vybavily venkovní selata k lepšímu zvládání stresu z odstavu.
Bolestivé zákroky
V chovech prasat se běžně provádí rutinní chirurgické zákroky, jako vrubování uší, kastrace, kupírování ocasů, stříhání zubů a ořezávání klů, často bez použití jakéhokoli druhu úlevy od bolesti (resp. bez použití anestetik nebo analgetik).
Tyto postupy způsobují fyziologické a behaviorální změny u prasat v reakci na utrpení a mohou vést k dalším onemocněním. Některé zabraňují projevům druhově specifického chování, což ohrožuje zdraví a pohodu. Potřeba najít alternativy šetrnější ke zvířatům vedla k testování různých možností. Například použití tetování, plastových a elektronických štítků slouží jako méně bolestivé alternativy místo vrypů do uší a namísto použití bolestivých injekcí k podávání léků lze léky podávat orálně ve směsi s krmivem.
Kastrace
Kastrace se provádí u kanců za účelem kontroly agresivity, nežádoucího páření a kančího pachu vepřového masa. Nejčastěji používanou metodou je chirurgická eliminace varlat u mladých kanečků, která je bolestivá, obzvláště bez anestezie nebo analgezie.
Byly testovány některé alternativy k minimalizaci dopadu chirurgické kastrace. Například použití lokální anestezie, imunokastrace (použití imunitního systému prasat k produkci protilátek proti vlastním reprodukčním hormonům) a chov intaktních kanců (marketingová prasata před dosažením pohlavní dospělosti přibližně do100 kg). Navržené alternativy představují výhody a nevýhody, které je třeba pečlivě zvážit. Náklady na kombinovanou anestezii a analgezii činí tuto praxi pro většinu farmářů nedostupnou. Námitkou proti použití intaktních kanců je zvýšený stres v důsledku agresivního a montážního chování během výkrmu. Naopak dobrých výsledků lze dosáhnout použitím imunokastrace. Avšak ekonomická srovnání provedená v Německu ukázala, že kastráti si vedli lépe než kanci a imunokastráti. Kastrovaní kanci chovaní v obohaceném prostředí měli méně agonistického (útočného a obranného) chování.
Kupírování ocasů
Další praxí, které jsou prasata běžně vystavována v intenzivních chovech, je kupírování ocasů, aby se zabránilo budoucímu kousání ocasů. Týdenním selatům jsou chirurgicky odstraněny ocasy bez použití anestetik, což způsobuje bolest a poškozuje fyzickou integritu zvířat a komplikace mají za následek spinální abscesy. Je nutné porovnat negativní dopady kousání ocasů s dopady kupírování ocasů, aby se rozhodlo o vhodnosti provádění zákroků. Kastrace a kupírování ocasů jsou volitelné procedury a neprovádí se rutinně ve všech pastevních systémech.
Kroužky v nose
Na pastvinách je udržování vegetace klíčovou podmínkou pro minimalizaci problémů životního prostředí. Aby se snížilo poškození, které prasata způsobují na vegetaci a půdě při rýpání, jsou vybavena kovovými kroužky umístěnými v nose. Použití kroužků způsobuje bolest, inhibuje řadu funkčních aktivit včetně rýpání, způsobuje žvýkání na prázdno a kopání do země předníma nohama, což naznačuje ohrožení dobrých životních podmínek. S různým stupněm úspěchu byly použity alternativy k nosním kroužkům. Některými příklady jsou použití druhů pícnin, které odolají rýpání a zotaví se z něj, snížení hustoty osazení, zavedení rotačních systémů osazení, manipulace s jedlým substrátem (siláž) a poskytování kořenových plodin.
|
Obr. 10: Kovové kroužky v nose způsobují bolest, inhibují řadu funkčních aktivit včetně rýpání a ohrožují dobré životní podmínky prasat. |
Krmení
Prasata mají omezené trávicí schopnosti a nevyužijí pastvu jako přežvýkavci. Jejich vztah k půdě a píci pramení z jejich přirozeného chování, jako je rýpání. Vzhledem k tomuto složitému vztahu by se měla pozornost farmářů zaměřit na cíle v oblasti hospodaření s pící a využít těchto cílů k ovlivnění způsobu, jakým hospodaří s prasaty.
Pasoucí se prasata mají vyšší nutriční nároky, aby kompenzovala vyšší výdaje na termoregulační energii a větší pohyb na pastvinách. Proto je nutné zvýšení energie v krmivu v chladnějším klimatu až o 15 %. Většina tabulek nutričních požadavků však byla odhadnuta pro prasata chovaná uvnitř, což může vést k podhodnocení požadavků na venkovní prasata. Nezbytné úpravy množství krmiva je třeba provést podle živé tělesné hmotnosti a podmínek prostředí.
|
Obr. 11: Monitorování tělesného stavu je důležité, aby se předešlo podvýživě, k níž často dochází zejména u venkovních prasnic. |
V pastevních systémech je píce zdrojem energie, aminokyselin, vitamínů, minerálů a stopových prvků, což přispívá ke snížení nákladů na krmení. Pícniny přispívají také k plnění střev, pomáhají tak snížit pocit hladu u prasat s omezeným krmením a mohou snížit zácpu a žaludeční vředy. Starší zvířata jsou vhodnější pro využití vlákniny.
Nutriční příspěvek pastvy k výživě prasat souvisí s přítomnými druhy rostlin, jejich množstvím, nutričním složením a příjmem prasat. Příjem spásané vegetace byl odhadnut na 0,1 kg sušiny/den u rostoucích prasat, která měla přístup k doplňkovému krmivu ad libitum a 2,0 kg sušiny/den u prasnic na sucho v omezených krmných programech. Tento příjem by mohl pokrýt přibližně 50 % denní energetické potřeby pro prasnice na sucho, ale méně než 5 % potřeby rostoucích prasat. Měl by být také zvážen nutriční příspěvek půdy a půdní fauny.
Množství a kvalita doplňkového krmiva požadovaného pro splnění nutričních požadavků na záchovu a produkci každé kategorie prasat závisí na managementu. Nerovnováha ve složení krmných dávek způsobuje problémy s trávením a ohrožuje dobré životní podmínky prasat. Na pastvinách se dostupnost píce z hlediska kvantity i kvality řídí sezónním modelem souvisejícím se srážkami a teplotou. Podle toho by mělo být upraveno i doplňkové krmivo.
Denní přísun vody odpovídající kvality je rozhodující pro celé stádo na pastvinách. Zajištění přístupu k vodě selatům po čtyřech týdnech věku nebo během výskytu průjmu zabraňuje dehydrataci a je klíčové pro zdraví a welfare. Snížený příjem krmiva u prasnic v laktaci může souviset s nízkým průtokem vody z napáječek. Zásobování vodou během teplého období je prvořadé, ale nedostatek vody v zimě v důsledku zamrzlých potrubí a napáječek může také představovat problém a je třeba se mu vyhnout.
Ukazatelem nutričního a zdravotního stavu zvířat je skóre tělesné kondice, které souvisí s množstvím a kvalitou nabízeného krmiva a konkurencí o přístup ke krmivu. Je vhodné sledovat celé stádo, ale zejména prasnice, aby byla zaručena přiměřená tělesná kondice v době porodu a odstavu. Zvířata na spodním konci stupnice tělesné kondice mohou mít nízkou úroveň pohody. Navíc prasnice v lepší kondici projevují nižší úroveň agresivního chování. Monitorování tělesného stavu je důležité, aby se předešlo podvýživě, k níž často dochází zejména u venkovních prasnic.
|
Obr. 12: Chov prasat na pastvě vyžaduje zvládnutí složitého vztahu mezi prasetem, pícninou a půdou. |
Zdraví
Ve srovnání evropských ekologických systémů chovu prasat se uvádí obecně málo problémů se zdravím a welfare, přičemž nebyli zjištěni žádní ektoparazité, léze ramen nebo prasata vyžadující hospitalizaci a výskyt lézí ocasů byl méně než 5 %. Prasata chovaná venku měla nižší výskyt průjmů po odstavu, respiračních problémů a kulhání ve srovnání s ostatními systémy. Také byl pozorován nižší výskyt mastitidy, lézí končetin, torze nebo distenze břišních orgánů, poškození ocasů a jizev na těle, sání břicha a agrese. Oproti tomu u venkovních prasat jsou častější kožní léze a jizvy v důsledku spálení sluncem, ektoparazitů nebo škrábání. Zavedení odstavu v pozdějším věku a poskytnutí většího prostoru jsou výhodami pastevních systémů, které mají příznivý dopad na prasata, zvyšují jejich imunitu a následně snižují prevalenci nemocí.
Úhyn selat
Úhyn selat do odstavu je důležitým problémem v chovu prasat na pastvě a souvisí s faktory prostředí. Většina úhynu je důsledkem zalehnutí selat prasnicí, podchlazení a hladovění a často k němu dochází během prvního týdne života. Další důležitou hrozbou pro zdraví v této fázi je průjem v důsledku oslabení imunitního systému stresem po odstavu (multifaktoriální původ). Krmení hraje ústřední roli v prevalenci tohoto zdravotního problému, který také souvisí s virovými a bakteriálními příčinami.
Hlavní příčinou úhynu selat v ekologických stádech v Dánsku bylo zalehnutí prasnicí a hladovění, zvláště u víceparitních prasnic. Vyšší úhyn byl pozorován u větších vrhů a souvisel s dlouhým porodem, hmotnostní heterogenitou, výskytem mrtvě narozených, sníženým příjmem mleziva a mléka a chováním selat (pobytem v blízkosti jejich matek). Pravděpodobnost přežití selat závisí na jejich hmotnosti a schopnosti sát mlezivo. Pro snížení úhynu je důležité zajistit vhodné mikroklima v době porodu.
Management zdraví
Vhodného zdravotního stavu ve venkovních stádech lze dosáhnout managementem pastvy, genetickou selekcí pro odolnost vůči chorobám a adekvátním krmným programem. Správné řízení pastvy orientované na udržování půdního pokryvu, střídání pastvin, periodické přemisťování zařízení (boudy, přístřešky, krmítka a napáječky) a optimální hustota osazení pomáhají při kontrole nemocí.
Ve venkovních systémech je komplikované pravidelné sledování, identifikace a izolace prasat, která potřebují být léčena. Proto je vhodné mít zdravotní plány včetně očkování, postupů pro sledování a kontrolu parazitů a nemocí a protokoly biologické bezpečnosti.
S prasaty by se mělo zacházet rozhodně a klidně, aby nedošlo ke zbytečné bolesti nebo stresu. Je nezbytné udržovat vysoké standardy hygieny, používat správné vybavení pro každý zákrok a řádně sterilizovat injekční stříkačky, jehly a skalpely. Za určitých okolností je nutná bezbolestná a okamžitá eutanazie.
Welfare prasat na pastvě
Používání zvířat, která jsou přizpůsobena podmínkám pastvy, přispívá ke zlepšení jejich životních podmínek. Mezi žádoucí vlastnosti, které by prasata na pastvě měla mít, patří schopnost shánět potravu a pastvu, adaptace na extrémní teploty, odolnost vůči chorobám, učenlivost a mateřské schopnosti. Výrobní systém ovlivňuje pohodu zvířat, pracovní prostředí a potenciální dopad na životní prostředí.
Dobré životní podmínky prasat na pastvě mohou být narušeny následujícími faktory:
- vystavení extrémním teplotám
- potenciální kontakt s volně žijícími zvířaty, parazity a patogeny
- zranitelnost vůči predátorům
- riziko podvýživy
- úhyn selat před odstavem
- komplikované monitorování, odchyt a ošetřování nemocných zvířat
- složité čištění a dezinfekce zařízení a vybavení
Mezi klíčové faktory pro dosažení odpovídajících dobrých životních podmínek prasat patří manažerské dovednosti a postoje ošetřovatelů. Chovatelé mohou postupně minimalizovat strach a úzkost mezi prasaty pečlivým dohledem a hledáním řešení problémů, které se často objevují, například při krmení, seskupování a manipulaci.
