Úvod / Informácie / Rastlinná výroba / Ovocie

Řez velkoplodých aktinídií (kiwi)

04-05-2016
Ing. Radek Sotolář, Ph.D. | xsotolar@node.mendelu.cz
Mendelova univerzita v Brně
(zdroj: Sady a vinice 1/2016, str. 8-9)

Aktinídie je poměrně plodným druhem a proto je pro udržení vysoké plodnosti a vyšší jakosti plodů každoroční řez nutností. Bez tohoto opatření se zvyšuje aktivní vegetativní růst, snižuje se tvorba plodného bočního obrostu, plodů bývá často méně, velikost plodů je nevyrovnaná. Účelem řezu je proto získat pravidelnou sklizeň s optimální velikostí plodů a vzdušnost keřů. Často mimo řezu provádíme i probírky plodů, neboť násada plodů u některých odrůd bývá po řezu vysoká. Plody pak později a nestejnoměrně vyzrávají. Často také pozorujeme 2-3 plody v jednom svazečku. Je nutné odstranit vždy menší plody, bobule deformované, popř. ty výše stojící na letorostu (dozrávají příliš pozdě), ve svazečcích ponecháváme jen jeden největší plod.

Jako u všech ovocných dřevin provádíme i u aktinídii řez zimní (odstranění zahušťujících a poškozených výhonů či jejich zkrácení) a doplňující letní řez (zakrácení letorostů). Je nutné si uvědomit, že aktinídie je liánovitá rostlina s enormní snahou silného růstu dokud neporoste celou konstrukci. Pak dojde k zastavení bujného růstu, vlivem ohnutí bujně rostoucích jednoletých letorostů a začne se výrazněji tvořit plodný boční obrost. Řezem mladých rostlin lze tedy urychlit sklizeň, i tak lze očekávat první sklizeň většinou třetím až čtvrtým rokem po výsadbě. Plody (bobule) se vyvíjejí zejména na jednoletých zkrácených plodných bočních výhonech (plodný obrost). Mohou se tvořit i na růstových mohutných vrcholových jednoletých letorostech, ty však musíme zakrátit letním řezem nebo prudce ohnout a vyvázat. U intenzivních výsadeb (husté spony – malý prostor pro rostliny) je řez i ohýbání letorostů pro dobrou včasnou plodnost klíčové. Budoucí květy (květní pupeny) se nejlépe tvoří vždy v prvních pěti pupenech u báze výhonu (spodní část větve). Z ostatních pupenů se již květy většinou nevytvoří. Květy velmi často tvoří svazečky po dvou až třech květech (samčí rostliny i více).

Obr. 1

Obr. 1

Obr. 2: Princíp rezu rodivého konárika odstránením vyrodenej časti

Obr. 2: Princíp rezu rodivého konárika odstránením vyrodenej časti

Obr. 3: Schéma rezu rodivého konára

Obr. 3: Schéma rezu rodivého konára

Mimo řezu má na plodnost vliv více faktorů (půda, výživa, vedení, opylovač, atd…). Je nutné si uvědomit, že většina odrůd je cizosprašných (se samičím květem), tedy vyžadujících opylení jinou (samčí) rostlinou. Velkoplodé aktinídie jsou vitální rostliny, které potřebují dostatek prostoru. Měly by být vysazeny 2,5 až 4 m (dle intenzity kultivace - řezu) od sebe. Při intenzivním způsobu pěstování, tj. je využíván silnější zimní i letní řez, můžeme sadit rostliny i 135 cm od sebe. Rostliny začínají plodit nejdříve 3-5 let po výsadbě. Samosprašné odrůdy (např. Jenny či Solissimo) jsou ideální tam, kde je prostor pouze pro jednu rostlinu (např. u zdi domu). Při výsadbě plantáže platí pravidlo, že na 8-9 samičích rostlin má být jedna rostlina samčí pro úspěšné opylení (popř. naroubovat na jednu větev samičí rostliny samčího opylovače). Je třeba dbát na souběžný termín kvetení samčích a samičích rostlin zvolené odrůdy. Nejčastěji se rostliny pěstují na konstrukcích tvaru T, o výšce 170-200 cm. Horní rameno má cca 90-120 cm a nese 6-8 drátů, přes které se svěsí plodné výhony.

Obr. 4: Dvojramenné intenzívne vedenie po zimnom reze (6. rok po výsadbe)

Obr. 4: Dvojramenné intenzívne vedenie po zimnom reze (6. rok po výsadbe)

Obr. 5: Detail odrezaných plodných minuloročných výhonov a ponechané najnižšie postavené tohtoročné výhony

Obr. 5: Detail odrezaných plodných minuloročných výhonov a ponechané najnižšie postavené tohtoročné výhony

Řez po výsadbě je jednoduchý. Snažíme se příliš neřezat, aby rostlina vytvořila dostatečnou kostru, což je při dobré výživě a dostatku vody samozřejmostí. Nutností je však včasné vyvázání letorostů, neboť bývají křehké a náchylné na vylamování. Pokud rostlina po výsadbě roste slabě, je dobré hlavní výhon ve druhém roce seříznout na dva pupeny (podobně jako révu). Podpoříme tak následný rychlý růst mohutnějšího letorostu, který se navíc neovíjí kolem konstrukce (je nutné jej však včas pevně vyvázat). I v následujících dvou letech po výsadbě rostlinu v podstatě neřežeme. Dbáme však na to, aby se mladé výhony neovíjely kolem starších (zakrátíme je, popř. úplně odstraníme). Při tvorbě kmínku postupně odstraňujeme zakrácené boční výhony, odstraňujeme i výhony rostoucí při zemi (k tvarování rostliny tak využíváme spíše letní zakracování letorostů). Od třetího roku po výsadbě pak již řežeme pravidelně, protože aktinídie porůstá vše, co se naskytne v jejím dosahu. Základem tvorby plodné kostry keře je letní řez (červen-červenec-srpen), kdy zakracujeme plodné postranní zelené letorosty na pět až sedm listů (nejčastěji však v druhé polovině léta, kdy plody dorostou do velikosti vlašského ořechu). Zároveň odstraňujeme přebytečné neplodné ovíjivé výhony. Zaštipujeme také příliš vzrůstné intenzivně rostoucí letorosty (prsty zaštípnutý, avšak neodstraněný letorost již dále neroste a nepodrůstá). Zimní řez se provádí většinou koncem února, kdy by již neměly uhodit silnější mrazy a rostlina ještě neroní mízu. Silné ronění mízy je nebezpečné pro „vymáčení“ pupenů (pupeny pak neraší), vysilování rostliny a možné nebezpečí přenosu chorob (PSA). Větší rány se také velmi špatně hojí a je vždy třeba je řádně zatřít stromovým balzámem. Odstraňujeme především odplozené větve (na výhonech které již jednou plodily, se netvoří další květní pupeny), na nejbližší další jednoleté větvení směrem k bázi. Odstraňujeme také slabé (většinou ovíjející se) a jinak poškozené výhony (kroupy, nalomení).

Obr. 6: Vypučaný kvitnúci obrast

Obr. 6: Vypučaný kvitnúci obrast

Obr. 7: Vlastnou hmotnosťou ohýbajúce sa letorasty s plodmi

Obr. 7: Vlastnou hmotnosťou ohýbajúce sa letorasty s plodmi

Shrnutí: U intenzivně vedených výsadeb je řez nezbytností. Provádí se zimní řez (únor-březen) a také během vegetačního období (prořezání letní). Při zimním řezu ponecháváme vždy jen několik kosterních větví (popř. ramen). Ponecháme nejlepší silné jednoleté výhony, minimálně o osmi pupenech. Odstraňujeme více jak dvouleté odplozené výhony (co plodily v minulé sezoně), zahušťující slabé jednoleté výhony a výhony různě pokroucené a odumřelé. Letní řez provádíme 2-3x u bujně rostoucích letorostů (nebo je ohýbáme směrem k zemi pro lepší tvorbu plodonosného obrostu), zakracujeme i plodné letorosty zhruba za 4-6 listem nad posledním květem.

Obr. 8: Letné skrátenie letorastov

Obr. 8: Letné skrátenie letorastov

Obr. 9: Dozrievajúce plody

Obr. 9: Dozrievajúce plody

I když je samotný řez poměrně jednoduchý, je nutné dodržovat jistá pravidla (pravidla jsou obdobná jako u révy vinné), tj. odstranit všechny oplozené výhony (větvení) na nejspodnější výhon (stává se kosterním a bude plodit). Zásobní čípky jako u révy příliš nepoužíváme pro větší počet ponechávaných plodných výhonů (počet je odvislý od prostoru a použitého vedení, poté i hloubka jejich zakrácení). Na řez má tedy největší vliv samotný typ vedení rostliny, zejména pak na jeho hloubku a tvarování kosterních větví. U všech typů vedení je však základem odstranění odplozených větví.

Pravidelným řezem bychom se měli také vyvarovat hlubšímu zpětnému řezu (neřezat silné víceleté dřevo). Vzniklé rány se velmi špatně hojí (dlouho vytéká míza), aktinídie nevytváří mohutnější kalusové pletivo, větší rány spíše pozvolna zasychají, omezuje se vodivost pletiv, otevírá se cesta k napadení houbových a bakteriálních chorob.