Úvod / Pôdohospodárstvo podľa tém / Rastlinná výroba / Ovocie

Ochrana proti houbovým chorobám meruněk

20-09-2021
Mgr. Michaela Kracíková | michaela.kracikova@vsuo.cz
Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o.

Mezi nejčastější a nejvýznamnější houbové choroby meruněk bezpochyby patří moniliová spála (Monilia laxa), moniliová hniloba (Monilia laxa) a stále častěji se vyskytující suchá skvrnitost listů meruněk (Stigmina carpophila). Původcem moniliové spály květů a výhonů i moniliové hniloby plodů je houba Monilia laxa (Obr.1). Jedná se vůbec o nejčastější houbu způsobující choroby peckovin. Moniliová spála napadá květy, letorosty, větévky i plody. Květy postupně hnědnou a zasychají (mycelium prorůstá bliznou, čnělkou až do semeníku a stopkou dále do dřeva). Listy na napadených větvích postupně vadnou a usychají. Na napadených letorostech se velmi často objevuje klejotok (jantarový rostlinný exsudát), který postupně přechází na starší dřevo a může být příčinou rozsáhlého poškození stromů.

Obr. 1

Obr. 1: Charakteristická moniliová spála na výhonu meruňky

Velmi častou, závažnou chorobou, kterou houba Monilia laxa (hlízenka chabá) způsobuje je moniliová hniloba plodů (Obr.2). Tato choroba napadá peckoviny, převážně meruňky, ale i třešně, višně, broskvoně a slivoně. Následkem choroby slupka i dužnina plodů hnědne. Na hnědém povrchu se následně tvoří špinavě bílé polštářky. Plody napadené moniliózou buď opadají nebo se vysuší (mumifikují) a zůstanou viset na holých větvích stromů i přes zimu. Na jaře jsou následně zdrojem nové infekce. K infekcím dochází především za teplejšího a deštivého počasí. Konidie jsou rozšiřovány větrem, deštěm a hmyzem. Zvýšené nebezpečí napadení začíná v období zrání plodů. Nejvíce dochází k napadení u plodů poškozených hmyzem nebo kroupami.

Obr. 2

Obr. 2: Moniliová hniloba na plodu meruňky

Zásadní součástí ochrany pro již zmíněné choroby jsou včasná preventivní opatření. Důležité je odstraňovat a likvidovat napadené části rostlin (větve, mumifikované plody). Odstranění mumifikovaných plodů je třeba provést nejpozději při jarním řezu.  Je nezbytné odstranit zdroje infekce při včasné a úplné sklizni. Velkou roli hraje samozřejmě i výběr odolnější odrůdy na dané stanoviště.

Další možností prevence jsou chemická ošetření fungicidy, které jsou povolené v registru přípravků. Proti moniliové spále se ošetření provádí na počátku kvetení (10-20% rozkvetlých květů), v případě, že trvá deštivé počasí je potřeba postřik 1-2x zopakovat (plný květ, dokvétání). V případě chemického ošetření proti moniliové hnilobě je důležité přípravky aplikovat 4 až 2 týdny před sklizní. V tomto případě je to ovlivněno ochrannou lhůtou vybraných přípravků, která musí být vždy dodržena.

V rámci pokusů, probíhajících ve VŠÚO Holovousy, byly testovány přípravky uvedené v Tabulce 1. Byly vybrány alternativní přípravky, které by mohly být potencionálně účinné proti moniliové hnilobě plodů meruněk, a jeden standardní přípravek – Luna Experience. V současné době, kdy je snaha o snížení používání mědi v ekologické produkci, by mohly být tyto alternativní přípravky využity v případě šíření choroby.

Tab. 1: Použité přípravky a jejich účinné látky

Tab. 1

Graf 1: Účinnost testovaných přípravků proti moniliové hnilobě

Graf

V grafu 1 vidíme, že účinnost testovaných přípravků proti moniliové hnilobě se pohybovala v rozmezí od 60 do 80 %. Standardní přípravek Luna Experience měl stejnou účinnost jako alternativní přípravek Serenade ASO na bází bakterií Bacillus subtilis, a to 80%. Přípravek Serenade ASO, Luna Experience jsou registrované pro použití do meruněk proti moniliové spále a hnilobě. Redblock je registrován jako pomocný rostlinný přípravek a Chitopron 5% je registrován jako listové hnojivo a pomocná látka aktivující imunitní systém rostlin.

Další, poměrně často se vyskytující chorobou je suchá skvrnitost listů peckovin způsobená houbou Stigmina carpophila (Obr.3). Patogen kromě meruněk napadá broskvoně, slivoně, třešně, a další dřeviny rodu Prunus.

Obr. 3

Obr. 3: Suchá skvrnitost na listu meruňky

Houba se projevuje především na listech, kde tvoří červenofialové až červenohnědé skvrny. Tyto skvrny postupně nekrotizují a pletivo uvnitř vypadává, tvoří se dírkovitost listů. Při silném napadení dochází k opadu listů. Patogen může napadat i jiné části rostlin – výhony, pupeny, ale i plody. Na letorostech se mohou vyskytovat hnědé propadlé skvrny často doprovázené klejotokem. Tvorba klejotoku může být příčinou dalšího vstupu infekce dřevokaznými houbami (např. houby rodu Leucostoma, Cytospora). Na plodech se patogen projevuje nafialovělými skvrnami, které postupně hnědnou až černají. Skvrny se časem propadají a korkovatí. Houba přezimuje na napadených větvích ve formě mycelia nebo konidií.  V době vegetace se šíří konidiemi. Vysoký infekční tlak lze předpokládat v době častých dešťových srážek. Míru infekce lze snížit v sadu udržením vzdušných korun, odstraněním napadených listů a větví. Při chemické ochraně proti monilióze (Monilia laxa), případně suché skvrnitosti listů třešní (Blumeriella jaapii) je důležité vybírat přípravky s vedlejší účinností na suchou dírkovitost (úč.látka mancozeb, dithianon, myclobutanil).

Použitá literatura je k dispozici u autora.