Úvod / Pôdohospodárstvo podľa tém / Rastlinná výroba / Krmoviny

Návrat půdního života pomocí regenerativní pastvy

24-10-2022
Ing. Ivana Šindelková; Ing. Ľubomír Marhavý | sindelkova@zdravapuda.cz
Biopratex s. r. o.

Regenerativní zemědělství je celostní metoda obhospodařovaní půdy, která využívá sílu fotosyntézy v rostlinách k ukládání uhlíku do půdy, posilování zdraví půdy a odolnosti plodin. Zdraví a kvalita půdy se zlepšuje prostřednictvím přírodních postupů, které přirozeně zvyšují půdní organickou hmotu, pomáhají zvyšovat rozmanitost a kvantitu půdní bioty, přístupnost živin a zároveň i velmi podstatnou schopnost půdy a to - zadržovat vodu.

Základním principem je co možná největší napodobování přírody a jejích přirozených biologických procesů a vztahů. Tyto samoobnovující a samoregulační principy umožňují zvyšovat odolnost a zdraví ekosystému. Vzhledem k tomu, že fungovaly dávno před příchodem člověka, je příhodné je vnímat a pracovat s nimi, namísto neúměrné snahy je přetvářet.

Obr.

Obr.: TTP porosty významně podporují biodiverzitu půdy a pestrost krajiny.

Sluneční světlo, voda, minerální látky, rostliny, živočichové, hmyz a mikroorganismy fungují v normálním případě v harmonii. Dnes je však většina současného produkčního modelu o člověku, který vnucuje přírodě svou vůli. My lidé jsme jako producenti přijali současný model, který vede k degradaci půdy. Budeme-li se však řídit a postupovat podle přírodních zákonů, můžeme pomocí principů zdravého ekosystému regenerovat své zdroje.

„Regenerativní zemědělství je založené na respektování přirozeného chování přírody s minimálními rozumnými zásahy člověka.“

Úcta k přírodě

Jaký je stav půdního prostředí na loukách a pastvinách? Do budoucna stěží udržitelný. Degradační procesy půdy jsou v tomto segmentu jasně viditelné, a je tedy nutné je nepřehlížet. Vnímáme přírodu? Trápí nás, když vidíme důsledky klimatické změny? Uvědomujeme si význam krajiny pro kvalitu našeho života a zajímá nás také, jaké potraviny jíme? Jak uzdravit půdu? Nejpřirozenějším způsobem pro ozdravení půdy je soulad s principy, které v přírodě probíhají již miliony let. Podporovat symbiózu rostlin a mikrobioty, co nejméně zasahovat do vztahů v půdě mechanickými zásahy a u pasení využívat a uplatňovat poznatky z přirozeného chování zvířat.

Regenerativní pastva

Přivedením hospodářských zvířat na půdu a imitací vlivu putujících a pasoucích se stád, je napodobení toho, jak se utvářela většina krajin a úrodných půd po celém světě. Zvířata jsou nedílnou součástí koloběhu živin a trávící soustava přežvýkavců je osídlena přibližně z 50 % bakteriemi, které lze nalézt v půdě a díky pastvě a vylučování tak zpětně vnášejí tyto pozitivní bakterie a živiny do prostředí.

Vliv dobytka v podobě pastvy je v celostním (holistickém) pojetí regenerativního zemědělství klíčovým aspektem, který zvyšuje a urychluje regeneraci půdy a razantně zvyšuje obsah organické hmoty a počet i stav mikroedafonu v půdě. Rostliny na pasení reagují tím, že vylučují více kořenových exudátů do půdy, aby podpořily půdní mikrobiotu. Ta jim na oplátku poskytuje minerální prvky, které pomáhají rostlině obrůst. Regenerativní pastva je postup zvyšování kvality půdy pomocí pastvy zvířat na víceletých a jednoletých pícninách a porostech způsobem, který podporuje zdraví ekosystémů a co nejblíže napodobuje způsob pastvy velkých stád býložravců. Kdo pochopí podstatu, přijde mu to naprosto jednoduché a přirozené, ekonomické.

Regenerativní pastva je typicky charakterizována:

  • Vysokou hustotou zvířat
  • Častou změnou výběhu
  • Dlouhou dobou zotavení výběhu
  • Nízkými až žádnými syntetickými vstupy
  • Zvýšenou rozmanitostí rostlinného, živočišného a mikrobiálního života

Způsobů, jakým pást dobytek je mnoho, avšak z pohledu zlepšení kvality půdy se nejlépe prokazuje právě regenerativní pastva obr. 1 a 2.

Obr. 1

Obr. 1: Regenerativní pasení pohled seshora.
(foto: W. Lobkowicz)

Obr. 2

Obr. 2: Regenerativní pasení pohled na stádo vzadu a ostatní již spasené oplůtky.

Principem je rozdělení celkové pastviny na mnoho dílčích výběhů, které budou dobytku postupně zpřístupňovány. Nejblíže má sice k pastvě dávkové, případně krátkodobé oplůtkové. Hlavním rozdílem mezi regenerativní pastvou a ostatními způsoby pastvy je množství nespaseného porostu obr. 3.

Obr. 3

Obr. 3: Kontinuální pastva. Tento dobytek, by jistě byl pro regenerativní pasení!

Regenerativní pastva, hlavně v citlivých oblastech - prostředích, vede k obnově půdy, neboť razantně zvyšuje obsah organické hmoty a počet i stav mikroedafonu v půdě. Dále vede k vyšším výnosům a lepší zádrži vody a ke zvýšení rozmanitostí rostlinného i živočišného společenstva. Tyto skutečnosti zásadně podporují zdraví daného ekosystému i okolní krajiny.

Takto v minulosti vznikaly nejúrodnější půdy (černice a černozemě). Díky velkým stádům přežvýkavců. Jejichž stáda se pásla v určité oblasti, a pak pokračovala dál a nevrátila se až do příštího roku. A právě toto intenzivní, ale krátkodobé narušení porostu vede mimo jiné k minimálnímu zhutnění půdy a poskytuje dostatečně dlouhé období k zotavení a opětovného růstu porostu. Tento způsob pastvy může fungovat v jakémkoli systému, ať už se jedná o trvalé travní porosty (TTP), jednoleté pícniny nebo případně i kulturu meziplodin.

Cíl regenerativní pastvy

Cílem regenerativní pastvy je, co nejvíce napodobit přirozenou migraci a pastvu stád divokých býložravců, které se i v naší krajině dříve dennodenně přesouvali z místa na místo a pro svoji obranu a bezpečí se pásli v kompaktních houfech. Regenerativní pastva je typicky charakterizována rozdělením pastvin na menší oplůtky, které zajišťují krátke trvání pastvy s vysokou hustotou dobytka, po nichž následuje přiměřeně dlouhá doba odpočinku a zotavení porostu. Plocha jednotlivých oplůtků je určena velikostí stáda, délkou pastvy a množstvím biomasy porostu obr. 4.

Obr. 4

Obr. 4: Regenerativní pasení pohled na stádo v novém oplůtku. Přepřahaní důležitého stínícího deštníku.

Běžnou praxí je vytyčování ideálně jednodenních oplůtků, avšak jde především o to, nastavit si to pro své podmínky. Co nejlépe funguje pro jednoho farmáře a co nejlépe funguje pro jeho půdu nemusí fungovat u jiného. Jde především o to, neustále přemýšlet o systému pasení a změn s tím spojených. I během krátké doby, v řádu jednotek let, lze u regenerativní pastvy dosáhnout významných výsledků, hlavně v případě zvýšení podílu půdní organické hmoty a celkového zdraví půdy. Studie prokazují i mohutnější a rychlejší vývoj kořenových soustav rostlin, včetně hloubky a hmotnosti kořenů, v porovnání s ostatními způsoby pastvy.

Často se u klasického pasení setkáváme s kontinuální pastvou, kdy je dobytek ponechán ve velkém výběhu značnou část sezóny obr. 3 a 5.

Obr. 5

Obr. 5: Kontinuální pastva. Porost s malou listovou plochou pro efektivní rychlou regeneraci.

Tento typ pastvy je destruktivní jak pro produktivitu pastviny, tak v konečném důsledku i pro půdu, neboť vede k utužení půdy, nerovnoměrné distribuci výkalů a moči, vypasení porostu, obnažení povrchu půdy, erozi a v náchylných oblastech vede i desertifikaci - rozšiřování pouští. Další možností klasiky je - rotační pastva honová, u níž však rovněž nedochází k rovnoměrné distribuci výkalů a ve většině případů je porost nadměrně spasený. Nadměrné spasení, případně přepasení rostlin, nemá tolik souvislost s množstvím dobytka na pastvině, jak je obecně předpokládáno, ale s dobou, po kterou je porost dobytku vystaven. Pokud dobytek zůstává ve výběhu příliš dlouho, anebo se do něho vrací moc brzy, určité procento rostlin je oslabeno přepásáním. Tzv. spasením až na půdu, a to je nechtěný stav. Rostlina na spasení reaguje tím, že vylučuje více kořenových exudátů do půdy, aby podpořila symbiotickou půdní mikrobiotu, jež jí na oplátku pomáhá se získáváním makro i mikro živin a vody během sucha, což pomáhá rostlině obrůst. V případě, kdy je rostlina nadměrně spasena, je nucena tuto spolupráci pro zachování svého života přerušit a její obrůstání trvá poté mnohem delší dobu a vezme rostlině více energie, než by bylo nutno. To se děje hlavně při kontinuální pastvě, kdy dobytek nepřetržitě spásává rostliny, které nemají čas na to, aby dostatečné obrostly, a poskytly tak mnohem více píce. Navíc při spasení více jak 50 % biomasy dané rostliny dochází k drastickému zastavení růstu kořenů a k existenčnímu ohrožení rostliny.

Při regenerativním způsobu pastvy však k tomuto nedochází. Při jeho správném řízení je část porostu spasena, část pošlapána a část nespasena. To spolu se zanechanými exkrementy a močí, vytváří ideální prostředí pro regeneraci porostu a zkvalitňování půdy a její úrodnosti. Obecně platí, že pro přiměřenou regeneraci porostů a delší pastevní období je nejlépe nedovolit dobytku, aby spásl více než 50 % dostupné biomasy porostu. Například pokud je průměrná výška porostu v momentu, kdy jsou zvířata vpuštěna do oplůtku 60 cm, tak by měla oplůtek opustit, když je průměrná výška porostu 30 cm. Pro optimální opětovný růst a maximální výnosy porostu je doporučeno, aby dobytek nespásl porost pod 15-13 cm. Množství spasené píce je přímo úměrné potřebě času na její regeneraci, tj. kdy se může dobytek vrátit na danou plochu pastvy.

Inspirace v přírodě a neustálý osobní rozvoj

Velmi důležité v rámci regenerativní pastvy je nepřehánět dobytek po pastvinách každý rok stejně. Každoroční pastva ve stejném harmonogramu vede ze své podstaty ke stagnaci biologie půdy. Vhodné je rovněž měnit dobu odpočinku jednotlivých oplůtků. Pokud chováte ve svém hospodářství více druhů hospodářských zvířat, které pasete je záhodno měnit jejich pořadí vstupu na pastvu. Možná si myslíte, že musíte vždy nejprve pást skot, poté ovce nebo kozy a dále slepice nebo prasata. Existují důvody pro přesun určitých druhů v určitém poradí, ale někdy je vhodné toto pořadí narušit a nejprve vpustit menší druhy a pak teprve skot. Pro dosažení velkých výsledků to nemusíte dělat příliš často. Pamatujte, že každý druh hospodářských zvířat po sobě na půdě i rostlinách zanechává určité druhy mikroorganismů, což přispívá k nárůstu počtu i rozmanitosti půdní mikrobiologie. Chov dobytka je znám pro svoji ekonomickou náročnost a v jistých krajích světa i pro svoji negativní stopu na životní prostředí. To ale neplatí pro regenerativní pastvu, pokud se pase podle jistých pravidel, nejen že dochází ke zlepšení kvality půdy a ukládání velkého množství uhlíku do ní, ale dokonce je možno zvrátit i desertifikaci území.

Inspirace pro ekosystémový management je možné najít u designéra regenerativních farem Darrena Dohertyho, šlechtitele hybridních lísek Philipa Ruttera nebo třeba amerického farmáře Joela Salatina. Pro úplnost je dobré dodat, že teze Alana Savoryho (otce teorie holistického přístupu k pasení) o zvrácení desertifikace pomocí imitace pohybu velkých býložravců po krajině má i své kritiky. Aplikace v praxi má doposud zejména výsledky potvrzující tuto teorii. V ČR se tomuto systému pasení věnují chovatelé plemene Aberdeen Agnus Wenzel Lobkowicz obr. 6, Tadeáš Michalik aj.

Obr. 6

Obr. 6: Spokojený farmář Wenzel Lobkowicz, spokojená zvířata. „Je potřeba aby, nás to bavilo!“
(foto: W. Lobkowicz)

Potenciál luk a pastvin

„Louky tančí kořeny trav.“ Takto chceme podtrhnout v článku myšlenku o významu těchto společensko-zemědělsky podceňovaných porostů a jejich odolnosti vůči ekosystémovým změnám. Potenciál TTP je stále velmi výrazný. Tyto porosty značně podporují biodiverzitu půdy a pestrost krajiny. Pozitivně ovlivňují vodní režim v půdním profilu i v celé krajině. Po lesních kulturách představují TTP nejrozšířenější vegetační pokryv naší planety. Proto je potřeba k těmto porostům přistupovat s určitou přirozeností a respektem. Praxí využívané stav zlepšující zásahy se sice realizují, ale stále neúměrně oproti jejich vyčerpávání.

Zemědělství je poslání

V současné době je více než zřejmé, že dnešní nastavení procesů a pěstitelských technologií v zemědělství nedokáže dostatečně eliminovat nepříznivý vývoj ve změně půdně klimatických podmínek. Rovněž i ekonomická udržitelnost produkce významně klesá. Jako jedno z možných a mimořádně perspektivních řešení se ukazuje změna přístupu k hospodaření na půdě podle zásad „regenerativního zemědělství“. Základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí přechodu od konvenčního k regenerativnímu zemědělství je potřebná sebereflexe a citlivé napodobení přírodních principů v pěstitelské praxi. Ve světě je to rostoucí trend, který flexibilním pěstitelům s ochotou inovace bez zbytečných konzervativních dogmat dává konkurenční výhodu.