V první části příspěvku „Hnojení vinic po výsadbě“ byly představeny zásady a doporučení úpravy půdní reakce ve vinicích, způsoby hnojení organickou hmotou a optimalizace výživného stavu vinic fosforem, draslíkem a hořčíkem. Druhá část si klade za cíl informovat čtenáře o zásadách výživy produkčních vinic dusíkem a možnosti využití mimokořenové aplikace živin k dodání makrobiogenních prvků.

Limitujícím prvkem růstu révy, její produkce a kvality hroznů je dusík. Nároky révy na tuto živinu jsou během roku rozdílné. Jeho největší potřeba je v období intenzivního růstu vegetativní části keřů, zejména po odkvětu. Důležitý je rovněž v období diferenciace květních pupenů. Nadbytek dusíku zvyšuje náchylnost révy k napadení houbovými chorobami a vede k vyšší citlivosti k zmrznutí z důvodu tvorby řídkých pletiv a zvyšuje riziko zahnívání hroznů. Jeho potřeba na tvorbu výnosu se pohybuje v rozmezí 50-70 (100) kg N na 10 t hroznů včetně dřeva a listů.

S ohledem na poměrně značnou pohyblivost dusíku v půdě hnojíme vinice touto živinou každoročně, nejlépe v jarním období. U mladých vinic potřeba hnojení postupně roste, jak uvádí tabulka 1.

Tab. 1: Hnojení mladých vinic dusíkem (Fecenko, Ložek, 2000)

Při aplikaci dusíku u plodících vinohradů je tedy nutné respektovat vývojovou fázi a u ní zohlednit výši dávky, kterou určujeme na základě výnosové úrovně (viz tab. 2) a také formu dusíku.

Tab. 2: Normativ dusíku k révě

Z ohledem na lepší využití dusíku z hnojiv je efektivnější hnojení dusíkem v dělených dávkách, jak prezentuje tab. 2. Pro optimální průběh diferenciace květních pupenů je vhodné aplikovat jeho část před rašením (cca 60 % z celkové potřeby N) s preferencí amonné nebo amidické formy N, v počátku intenzivního růstu vegetativní části (období po odkvětu) potom provést přihnojení nitrátovou formou N.

Jak již bylo uvedené, rozdílné nároky révy vinné v jednotlivých vývojových fázích růstu, stáří vinic a jejich produkční zařazení (odrůda, výnos) patří mezi významné faktory určující výši dávek dusíku pro révu. Tuto bilančně vypočítanou potřebu dusíku je třeba při zohlednění ekonomických a ekologických aspektů dále korigovat, a to o:

• dusík dodaný organickým hnojením (odpočet množství dusíku uvolnitelného z jeho organických forem po jeho aplikaci),

• minerální dusík (Nmin) zjištěný z rozborů půdy před termínem hnojení (především u dávky před rašením) – při obsahu v rozmezí 21 – 45 mg/kg se snižuje o 1/2, při zásobě vyšší se hnojení N vynechává,
• při poškození mrazem – dávka N se snižuje přímo úměrně rozsahu poškození,
• při nadlimitním obsahu N v listech (řapících) – v případě obsahu dusíku nad 3 % v sušině listů odebraných v době květu a při zaměkávání boulí se snižuje dávka N o 35 kg N/ha v následném roce (optimální obsah N v listech v době kvetení je 2,3–3 %, v době zaměkávání bobulí 1,5–2 %), optimální obsah N v řapících listů se v uvedeném období pohybuje v rozmezí 0,8-2,0 %.
• při ozelenění vinic s využitím bobovitých rostlin rovněž zohledňujeme dusík uvolněný do půdy symbiotickou fixací.

Aplikaci hnojiv je možné, v závislosti na dostupné mechanizaci, provést plošně na povrch půdy do meziřadí. Při využití tohoto způsobu hnojení je nutné zohlednit druh hnojiva a formu živiny a provést alespoň mělké zapravení hnojiv s amonnou či amidickou formou N, z důvodu omezení ztrát dusíku. Dále je možné využít řádkové aplikace do příkmenného pásu či předem vytvořených brázd s následným přioráním nebo hloubkovou aplikaci pomocí hloubkových kypřičů, která představuje vhodný způsob dodání organické hmoty a živin do kořenové zóny s provzdušněním a omezením vodní eroze (zasakovací pásy).

Pro optimalizaci výživného stavu révy makroelementy je možné využít i mimokořenovou aplikaci. Tento způsob přihnojení je vhodný zejména k dodání potřebného množství živin v podmínkách jejich omezeného příjmu z půdy. Výhoda listového přihnojení spočívá v možnosti její kombinace s pesticidy, čímž dochází k zefektivnění rostlinné výroby.

Mimokořenová výživa má však své omezení, které je dáno nízkou penetrační rychlostí závislou na tloušťce kutikuly, nízkou propustností hydrofobního povrchu, její sníženou účinností v důsledku srážek následujících po listové aplikaci živin nebo naopak rychlým vyschnutím roztoku vlivem vysoké teploty a nízké vlhkosti vzduchu. Efektivita mimokořenové výživy vyjadřující množství přijatých živin jednou aplikační dávkou je limitována rychlostí jejich absorpce (příjmu) a mobilitou ve floému (tab. 3).

Pro vstup živin do listové buňky platí, že rychleji jsou přijímány kationty než anionty; ionty živin s jedním (K, Na, NH₄) než se dvěma náboji (Ca, Mg); prvky o stejné valenci, které mají menší poloměr hydratovaných iontů; malé molekuly látek než velké.

Tab. 3: Rychlost příjmu makroelementů listy rostlin a jejich mobilita floémem (podle literárních údajů upravil Richter)

Z tabulky je zřejmé, že živiny s velkou absorpcí nemusí být v rostlině silně mobilní. Tam, kde je mobilita snížená je třeba u řady živin postřik opakovat (2- 4x).

Při mimokořenové výživě je třeba volit náležité množství roztoku k postřiku. Dávky použitého roztoku by neměly klesnout pod 400 l/ha (to odpovídá 40 ml na m²). Koncentraci roztoku je třeba dodržet podle údajů uvedených výrobcem na etiketě, obyčejně platí, že u P, K, Ca, Mg a S je vhodná koncentrace v rozmezí 1 – 2 %, u N 5 – 12 %.

Po aplikaci roztoku na povrch rostlin kutikula bobtná, rozestoupí se a umožní kontakt roztoku s buňkami epidermální části listů. Pro zvýšení účinnosti mimokořenové výživy je tedy důležité ovlhčení povrchu listů, které se zvyšuje přidáním detergentů. Smáčedlo zajistí, že se roztok lépe rozprostře a udrží delší dobu na povrchu listu. Hlavním místem pro vstup živin do volného prostoru listů jsou póry (jejich hustota je 10¹⁰ na cm^-2) a další mikroskopické kanálky v buněčné stěně. Průduchy, mají pro mimokořenovou výživu jen omezený význam.

Mimokořenovou výživu makroelementy je však potřeba chápat jako výživu doplňkovou, která navazuje na výživu kořenovou, a která je vhodná především k operativnímu řešení poruch ve výživě rostlin způsobené stresem nebo nevhodnými vnějšími podmínkami.

Na základě výše uvedeného je mimokořenová výživa ideální strategií pro aplikaci mikrobiogenních prvků (v příštím čísle SaV).

Použitá literatura dostupná u autorů článku

© 2024 Agroporadenstvo.sk | Vytvoril a prevádzkuje: Inštitút znalostného pôdohospodárstva a inovácií | Valid XHTML | CSS
Úvod |  Mapa stránok |  Novinky e-mailom |  Vyhlásenie o prístupnosti