Jak změřit ztráty během silážního procesu
Během výroby konzervovaných krmiv dochází díky zvolené technologii sklizně, uskladnění, zakrytí žlabů a vybírání siláže ze žlabu ke ztrátám nejen sušiny, ale i ostatních organických živin. Kromě těchto ztrát dochází během fermentačního procesu k tvorbě sekundárních jedovatých metabolitů jako jsou mykotoxiny a biogenní aminy, které se však musí stanovit zvlášť u vzorků siláže. Základním ukazatelem ztrát je zjištění úbytku nejen původní hmoty, ale také rozklad organické hmoty sklízeného krmiva ve formě rozdílu sušiny zeleného krmiva versus sušina siláže jako ukazatel efektivní výroby konzervovaných krmiv. Vlastní slovo ztráty vyvolává něco, co nechceme a máme pocit, že něco děláme špatně a někde nám mizí peníze. Proto o ztrátách málo mluvíme, ale díky tomu, že pracujeme s biologickým materiálem tyto ztráty vznikají. Myslím si, že tomuto problému se musíme více věnovat než doposud, abychom vlastně zjistili jaké ty ztráty máme a následně se musíme snažit vznikající ztráty eliminovat na minimum.
Měření ztrát sušiny siláže
Prvním krokem pro zemědělce ke zlepšení efektivity konzervace objemných krmiv a konzervace vůbec je znát skutečné ztráty sušiny, případně organické hmoty, které vznikají během procesu sklizně, konzervace a krmení. Ztráty se většinou pouze odhadují, což bývá velmi nepřesné. Přesnější je změřit tyto ztráty s použitím jedné z používaných metod.
Pro měření ztrát sušiny a organické hmoty jsou k dispozici následující metody:
- prostým vážením krmiva při sklizni a siláže, doplněné analýzou sušiny
- vážením pytle, umístěného do silážované hmoty v silážním žlabu
- analýzou popelovin krmiva při sklizni a výsledné siláže
- kvalifikovaný odhad
Metoda prostým vážením, doplněným analýzou sušiny
Prostým vážením lze zjistit celkové ztráty sušiny. Během sklizně pícniny se zváží řezanka z každého vozu (doporučuje se s přesností měření ± 10 kg). Z řezanky se doporučuje odebrat 4 vzorky (na hektar, nebo z každého vozu) za účelem zjištění sušiny (případně i popelovin). Po skončení skladovací fáze se zváží (opět s přesností ± 10 kg) veškerá siláž, odebíraná ze sila. Počet vzorků siláže pro analýzy na sušinu není stanoven, ale doporučuje se odebrat alespoň jeden reprezentativní (z několika odběrových míst po smíchání) vzorek za týden. Pro vážení je možné využít digitální vážící systém na řezačce, případně v krmném voze. Ztráta sušiny je vypočtena jednoduchým odečtením celkové hmotnosti sušiny siláže od celkové hmotnosti sušiny řezanky. Zkaženou a odstraněnou siláž (případně i krmné zbytky) je možné evidovat zvlášť. Vzhledem k tomu, že do výsledku se výrazně promítají i ztráty, které vznikají díky horní zkažené vrstvě, která se deklaruje jako skrývky a vyváží se na pole, dochází k značnému zkreslení průběhu fermentačního procesu a z těchto důvodů se tato metoda skoro vůbec neprovádí. Vynaložené prostředky na vážení a stanovování sušiny neodráží požadovaný výsledek. V provozní praxi se všeobecně stanovují pouze hmotnostní ztráty siláže, která je vyvážena na pole, protože se jedná o nezkrmitelnou siláž.
Metoda zjišťování ztrát vážením pytle, vloženého do silážované hmoty v silážním žlabu
Fermentační ztráty sušiny siláže ukazují na úspěšnost fermentačního procesu v souvislosti použitým konzervačním přípravkem. Tyto ztráty lze zjistit metodou vážením pytlů, vložených do silážované hmoty v silážním žlabu. Základ je v použití tkaných pytlů z polypropylenové síťoviny, do kterých je naplněná řezanka sklízené silážní hmoty (od 5 do 10 kg hmotnosti v pytli). Při realizaci sledování ztrát sušiny je nutné použité pytle vysušit a zvážit s přesností na 1 gram. Do zvážených pytlů se nasype silážovaná řezanka cca do ¾ pytle a takto naplněný pytel se označí štítkem (ten se nesmí v rozpít). Současně se odebere vzorek k stanovení sušiny a popele pro výpočet obsahu organické hmoty. Pytle by měly mít schopnost pojmout všechny vážené částice pícniny, ale zároveň by měly umožňovat výměnu plynu a tekutin s okolní siláží. Pytle se doporučují pokládat tak, aby je bylo možné snadno vytáhnout (delší stranou napříč), když se je podaří při odběru z čelní stěny siláže identifikovat. Z důvodu potvrzení výsledku se doporučuje od každé varianty připravit 2 až 3 pytle. Pytle se po vyjmutí ze siláže očistí, zváží a z nich se odeberou vzorky k biochemické analýze. Ztráta sušiny se vypočte odečtením celkové hmotnosti sušiny siláže z pytle, vytaženého ze siláže, od celkové hmotnosti sušiny řezanky do pytle vložené. Pokud se váží řezanka i s pytlem, pak je samozřejmě nutné z celkové hmotnosti každého naplněného pytle nejprve odečíst hmotnost samotného suchého pytle (po vysypání siláže z pytle je tedy nutné pytel usušit).
Metoda analýzou popelovin
Nepřímou metodou pro odhad fermentačních ztrát sušiny, případně organické hmoty, je měřením obsahu popelovin (organická hmota je zbytek po odečtení popelovin od sušiny). Ashbell a Weinberg (1992) vychází se z předpokladu, že absolutní množství popelovin obsažené v zelené hmotě je stejné jako absolutní množství popele v siláži zůstává konstantní. Díky rozkladu organické hmoty během fermentačního procesu se mění podíl popele v siláži. U odebraných vzorků řezanky zelené hmoty a následně siláže se stanoví obsah sušiny a popele. . Přesnost odhadu ztrát sušiny závisí hlavně na přesnosti a reprezentativnosti odběru a analýz vzorků. I velmi malé rozdíly v obsahu popelovin mohou znamenat velkou ztrátu sušiny.
Dickerson a kol. (1991) sestavili rovnici pro ztráty sušiny následovně:
ZS (%) = [1 − (PŘ / PS)] × 100
Kde ZS = ztráty sušiny; PŘ = obsah popelovin v řezance při silážování; PS = obsah popelovin v siláži při odběru ze sila
Ztráty organické hmoty (ZOH) pak odvodili z rovnice:
ZOH (%) = [1 − (PŘ x OHS) / (PS x OHŘ)] × 100
Kde ZOH = ztráty organické hmoty; PŘ = obsah popelovin v řezance při silážování; OHS = obsah organické hmoty v siláži při odběru ze sila; PS = obsah popelovin v siláži při odběru ze sila; OHŘ = obsah organické hmoty v řezance při silážování
Kvalifikované odhady
Nelze-li z nějakého důvodu ztráty změřit pomocí jedné ze tří výše uvedených metod, mohou se ztráty odhadnout. Použijí se k tomu určité indicie, které charakterizují buď důvod (podmínky), proč ztráty vznikly, nebo charakterizují výsledek fermentace, z čehož se dá usoudit, zda fermentace neproběhla dobře a tudíž i fermentační ztráty budou vyšší. Na výši ztrát aerobní degradací lze usoudit nejen podle zvýšení teploty s použitím metody podle Honiga (1990), ale také podle nízké kyselosti vodního výluhu (rozkladem kyselin).
Pro kvalifikovaný odhad ztrát jsou k dispozici metody podle:
- Měření zvýšení teploty silážované hmoty i hotové siláže,
Pro stabilitu siláže vůči mikrobiálnímu znehodnocení siláže je nezbytné posoudit kvalitu siláže a odhad ztrát, resp. rozsah aerobního znehodnocení lze použít jednoduchou metodu - změření nejen aktuální teploty krmiva (pomocí termokamery celé čelo silážního žlabu), ale hlavně vývoj zvýšení teploty siláže po vyjmutí siláže ze žlabu pomocí teplotních čidel a dataloggeru, který nám teploty zaznamenává v určitých intervalech. Výsledkem jsou grafy ukazující jak rychle se siláž zahřívá, anebo jestli si udržuje teplotu prostředí.
- Měření objemové hustoty siláže,
Objemová hmotnost je tedy veličina závislá nejen na hustotě vlastní látky (v kompaktním stavu), ale i na hustotě látky, vyplňující póry. Pórovitost siláže je definována jako její vlastnost obsahovat množství drobných a poměrně rovnoměrně rozložených dutin či otvorů nejrůznějšího tvaru a původu. Čím více pórů siláž má, resp. čím hůře je udusaná, tím má menší objemovou hmotnost. Objemovou hmotnost siláže v různých místech čela silážního žlabu lze zjistit pomocí odběrového zařízení. Jedná o ocelovou trubku, která vykrojí siláž ze žlabu o známém objemu. Na základě hmotnosti odebrané siláže a její sušině se vypočítá objemová hmotnost.
Ruppel (1992) odvodil, že ztráty sušiny siláže se snižují se zvyšující se objemovou hmotností siláže. Průměrnou míru ztráty sušiny stanovil na 2,5 % za měsíc. Holmes (2006) převedl jeho měření a hypotézu do následující rovnice:
ZS (%) = 29,1 – 0,058 × HS
Kde ZS = ztráta sušiny; HS = objemová hmotnost (kg sušiny/m3)
- Podmínek při silážování,
Pro odhad ztrát někdy stačí znát dobře podmínky při silážování. Pokud silážování proběhne za ideálních podmínek, lze předpokládat, že ztráty budou minimální. Pokud bude nepříznivé počasí nebo se v průběhu sklizně něco pokazí, ztráty budou vyšší. Velmi záleží např. na rychlosti a kvalitě zakrytí silážované hmoty. Studií na toto téma je v odborné i ve vědecké literatuře dostatek. Např. Wilkinson a Fenlon (2013) testovali pro zakrytí silážované hmoty v silážním žlabu použití fólie s tzv. kyslíkovou bariérou (OB) vs. standardní zakrytí černobílou plachtou. OB zakrytí mělo o 2,5 dne delší aerobní stabilitu a ztráty sušiny se v horní vrstvě snížily o plných 42 %.
- Hodnocení senzorických vlastností siláže
Kvalitu siláže a zároveň i ztráty lze zhruba odhadnout podle senzorického posouzení a fermentačních metabolitů. Prvním pravidlem je, že struktura siláže by měla odpovídat sklízené zelené píci, kdy siláž by měla mít příjemně nakyslou vůni, neměla by být ani náznakem cítit kyselina máselná či octová ani cizí pachy (fekální, hnilobný, zatuchlý a po plísních).
Ucítíte-li pach po pražení nebo pach karamelový, můžete si být jisti, že v dané části siláže proběhla Maillardova reakce. Využitelnost živin, i kdyby byly chemicky stanoveny, bude velmi nízká, především využitelnost dusíkatých látek, které jsou vázány v ligno-hemicelulózovém komplexu. Důsledek Maillardovy reakce se pozná i podle barvy siláže. Laboratorně lze stanovit N vázany na vlákninu díky karamelizaci. Takový N není využitelný pro zvířata a znamená ztráty.
- Stanovení sušiny při přípravě vzorku.
Přesné stanovení sušiny se provádí ve specializovaných zemědělských laboratořích podle normy ČSN 467092-3. Sušina je neodpařitelný zbytek krmiva, který zbude po zahřívání a odpařování při maximální teplotě do 105 °C až do konstantní hmotnosti; tedy do stavu, kdy se všechny odpařitelné látky beze zbytku odpaří a žádné další se již dále neodpařují. Chemickým rozborem siláže lze zjistit výsledek fermentace, který hodně napoví, jak proběhla, a tedy i s jakými ztrátami. Pro zpřesnění charakteru sušiny doporučujeme stanovení tzv. rozpustné sušiny, která nám ukazuje na podíl sušiny, který je rozpustný v umělých slinách (macerace vzorku po dobu 24 hod.)
Při stanovení sušiny (a v praxi během manipulace s krmením) dochází u siláží kromě odpařování vody také ke ztrátám těkavých látek, mezi něž patří kyseliny, alkohol a čpavek. Proto je třeba pro stanovení skutečné sušiny výsledek korigovat, výsledná sušina siláží je tak tzv. korigovaná sušina. Kdyby sušina nebyla korigována, tak by např. stravitelnost organické hmoty byla nadhodnocena až o 4 %. Korekce sušiny je závislá na pH a navíc je rozdíl mezi korigovanou sušinou kukuřičné siláže a siláží ostatních
Závěr
Při zavedení výše uvedených postupů lze s určitou přesností stanovit ztráty množství krmiva, ale i podíl vyrobené siláže ke sklizené zelené píci. Stanovení ztrát resp. snížení ztrát o 1 %, a i to jedno procento může při optimalizaci krmivové základny a potažmo pak při optimalizaci krmných dávek (TMR) pro dojnice hypoteticky znamenat významné zlepšení užitkovosti. Předpokládaný přínos lze odhadnout i z celkových výnosů a ceny pícnin. Vezmeme-li v úvahu vstupní údaje, tedy že podle ČSU bylo v roce 2018 vyprodukováno 6686996 tun kukuřice a 7 055 027 tun jednoletých pícnin (obojí o průměrné sušině 35 %), 3 967 377 tun pícnin na orné půdě a 1 062 366 tun víceletých pícnin (obojí o průměrné sušině 85 %), a budeme-li počítat průměrnou cenu za tunu sušiny 2000 Kč, tak při ztrátě sušiny 1 % by byl přínos snížení ztrát sušiny pro kukuřici cca 382 mil. Kč a pro všechny pícniny cca 904 mil. Kč.
