Objemná krmiva ve výživě koní
Kůň se díky typické anatomii svého trávicího traktu řadí mezi nepřežvýkavé býložravce - mikrobiální trávení vlákniny u něj, na rozdíl od přežvýkavců, probíhá až v zadním oddíle střeva, tedy ve slepém a tlustém střevě. Fermentaci vlákniny zajišťují symbiotické mikroorganismy a jejím produktem jsou těkavé mastné kyseliny, které koňský metabolismus využívá jako zdroj energie pro svou záchovu a práci.
Gastrointestinální trakt koní je vzhledem ke své anatomii a fyziologii přizpůsoben ke kontinuálnímu příjmu malého množství potravy během celého dne – koně s volným přístupem k pastvě přijímají potravu cca 10 až 15 hodin denně. Potrava zůstává v žaludku asi 2 – 6 hodin v závislosti na struktuře a velikosti částic. Pokud kůň po delší dobu nemá přístup k potravě, nezřídka vykazuje nežádoucí repetitivní chování. Pravidelné hladovění během dne navíc u koní způsobuje vzlínání žaludečních šťáv směrem ke slepému vaku žaludku. Erozí sliznice pak vznikají žaludeční vředy, jejichž prevalence je u domácích koní odhadována na 63 – 87 %.
Historicky byly energetické nároky koní vzhledem k jejich pracovnímu vytížení značně vysoké. Kvalita pastevních porostů či konzervované píce zároveň nemusela být dostatečná a při nedostatku těchto krmiv bylo poměrně obtížné tyto komodity efektivně převážet. Doba, po kterou mohl kůň nerušeně přijímat potravu, se navíc kvůli pracovnímu nasazení koní v zemědělství i v dopravě zkracovala na absolutní minimum – zvířatům se proto zkrmovaly suroviny, které ve svém objemu obsahovaly zvýšené množství energie; nejčastěji šlo o kombinaci obilnin a okopanin.
Krmiva, poskytující koním energii na základě zvýšeného obsahu škrobu – oves, kukuřice, ječmen – jsou součástí krmných dávek i dnes. Využívají se zejména při krmení pracovních a sportovních koní, a to i přesto, že v současnosti již máme možnost využívat kvalitní a běžně dostupná objemná krmiva, na jejichž příjem mají naši koně dostatek času. Krmné dávky s vysokým podílem škrobnatých krmiv, stejně jako omezený přístup k objemným krmivům během dne, koním prokazatelně způsobují zdravotní problémy, a mohou mít dopad na sportovní či pracovní výkonnost koní i na jejich welfare.
Objemná krmiva využívaná u koní a metody jejich konzervace
Objemná krmiva zahrnují celé rostliny (kromě kořenů) nebo jejich části, které se podávají v čerstvém nebo konzervovaném stavu. Konzervace krmiv zahrnuje procesy, při kterých se zachovává větší část energetické hodnoty krmiva a píci je zároveň možno uskladnit pro pozdější využití. Nejstarším způsobem konzervace objemných krmiv je bezesporu sušení, při kterém je z travních porostů získáváno seno. Později se začala uplatňovat i konzervace pícnin pomocí bakteriální fermentace, při které bylo možné konzervovat i krmiva s nižším obsahem sušiny. Tímto procesem vzniká siláž – energeticky bohaté krmivo s typickou vůní a strukturou.
Objemné krmivo, které se v chovech koní využívá nejvíce, je bezesporu seno. Získává se pravidelnou sečí extenzivních trvalých travních porostů. Procesem konzervace je v tomto případě sušení, přičemž nejčastěji se seno suší přímo na pokose za pomoci slunečního záření nebo se po sklizni a částečném zavadnutí dosouší v horkovzdušných sušárnách. Kritickým parametrem pro konzervaci sena zejména kvůli jeho hygienické kvalitě je obsah vody ve finálním produktu, který u dobře dosušené píce dosahuje hodnoty maximálně 14 %. Nevhodné povětrnostní podmínky při sklizni či nesprávně zvolená technika sušení sena (sušení v řádcích místo volně rozprostřeného materiálu) může vést k vyššímu obsahu vody ve hmotě a tím k dalším ztrátám živin samozáhřevem či rozvoji nežádoucích mikroorganismů a plísní. Kromě ztráty živin mohou nevhodně sklizené balíky sena po napadení houbami obsahovat i zvýšený obsah mykotoxinů a prachu, které dráždí trávicí a dýchací systém a mohou vést k toxikózám. Podobně negativně ovlivňuje vyšší obsah vody i kvalitu krmné či podestýlkové slámy.
Fermentaci píce s vyšším obsahem vody nazýváme silážování. Dle obsahu sušiny rozlišujeme siláže z čerstvé píce a z píce zavadlé (tj. siláže s vyšším obsahem sušiny, dříve také označované jako senáže). Proces silážování je závislý na druhu silážované píce – obecně se lépe silážují druhy pícnin s vyšším obsahem ve vodě rozpustných sacharidů ve své sušině (tj. travní směsi a obiloviny pěstované na zeleno). U pícnin jako jsou jeteloviny či jetelotravní směsi se silážovatelnost zvyšuje díky částečnému zavadnutí píce před začátkem procesu fermentace. V rostlině se díky tomu sníží obsah vody a tím se zvýší obsah a dostupnost jednoduchých sacharidů v rostlinné hmotě. Při silážování čerstvé i zavadlé píce pro zkrmování koním, se nejčastěji využívá metoda balíkování. Nejprve dochází k udusání materiálu do formy balíku a vytlačení co největšího množství kyslíku. Balík se následně obalí několika vrstvami fólie, která zamezí přístupu vzduchu a vody. Počet vrstev ochranné fólie je mimo jiné volen i vzhledem k sušině krmiva – u siláží s vyšším obsahem sušiny mohou tvrdé stonky při následné přepravě fólii poničit a narušit tak proces silážování.
Konzervace silážované píce probíhá za pomoci anaerobních mikroorganismů, které přeměňují stravitelné cukry přítomné ve hmotě krmiva na kyselinu mléčnou. Zvyšováním koncentrace kyseliny mléčné v krmivu se zvyšuje kyselost siláže, která brání rozvoji nežádoucích mikroorganismů a krmivo tak konzervuje pro pozdější využití. Důležitým faktorem ale není pouze kyselost siláže, která se odvíjí přímo úměrně od obsahu sušiny od pH 3,8 do 5,2, ale zejména nepřístupnost kyslíku. Po otevření silážovaného balíku může dojít k novému nastartování mikrobiálních procesů a siláž je proto nutné zkrmit co nejdříve, z pravidla do několika málo dnů.
Živinové složení objemných krmiv
Výživová hodnota objemných krmiv se liší v závislosti na kvalitě procesu konzervace, rozdíly v nutriční hodnotě nacházíme ale i v rámci jednoho typu krmiva, tedy mezi jednotlivými balíky sena či senáže. To je dáno druhem a stářím rostlin, které ke konzervaci využíváme. Ve stárnoucím porostu se postupně zvyšuje obsah nestravitelné složky vlákniny – ligninu, zároveň klesá obsah cukrů a stravitelného proteinu (obr 1). Nutriční hodnota je ovlivňována i morfologií rostlin, například poměrem v zastoupení stonků vůči listům. Rozdílná morfologie se netýká pouze odlišností mezi druhy, pozorujeme ji i mezi jednotlivými kultivary téže rostliny.
Kvalita porostu je ovlivňována i technologií pěstování a sklizně – seno běžně ztrácí část své nutriční hodnoty během procesu sušení, siláže naproti tomu přichází o část živin až během uskladnění (zejména při porušení obalu siláže, při jejím odběru pro krmení či odtokem silážních šťáv). Zastoupení živin v objemných krmivech se odvíjí i od kvality půdy, dostupnosti organických i anorganických látek pro rostliny a minerální skladby podloží. Výsledná nutriční hodnota objemných krmiv se proto liší jednak mezi jednotlivými stanovišti, jednak i mezi sklizněmi dle pořadí sečí během roku, a to zejména kvůli měnícím se povětrnostním podmínkám – denním teplotám a množství srážek. Rozdílnost v obsahu živin může hrát hlavní roli zejména v případě, kdy skládáme krmnou dávku pro kategorii březích či kojících klisen, hříbat, či pro koně, kteří trpí metabolickými či gastrointestinálními poruchami. Pouhým vyšším zastoupením jetelovin v píci můžeme ovlivnit poměr vápníku v krmné dávce či zvýšit zastoupení hrubého proteinu. V případě, že chceme krmnou dávku založenou na objemných krmivech optimálně vybalancovat pro výkon sportovních či užitkovost chovných koní, neobejdeme se bez chemické analýzy konkrétní konzervované píce.
Stravitelnost objemných krmiv
Fyzikálním a chemickým působením se objemná krmiva v trávicím traktu postupně rozkládají až na jednotlivé živiny (díky vysokému obsahu vlákniny v píci jsou konečným produktem mikrobiálních procesů v tlustém střevě zejména těkavé mastné kyseliny), které přechází do organismu zvířete a jsou využity pro vlastní metabolismus. Snadno stravitelné živiny, jako například škroby a jednoduché sacharidy, jsou nejčastěji tráveny a vstřebávány již v tenkém střevě. Vláknina naproti tomu musí být rozštěpena pomocí mikrobiálních enzymů v oddílu tlustého střeva a proto žaludkem a tenkým střevem prochází v téměř nezměněné podobě.
Stravitelnost objemných krmiv se tedy odvíjí jednak od obsahu vlákniny v sušině a jejích stravitelných a nestravitelných složkách, ale také od intenzity mikrobiální aktivity ve slepém a tlustém střevě. Doba, po kterou krmivo prochází trávicím traktem, ovlivňuje to, jak dlouho na něj mohou působit trávicí šťávy a enzymy mikroorganismů. Tato doba se odvíjí od velikosti částic krmiva a jejich chemické struktury a přímo ovlivňuje, nakolik efektivně budou živiny organismem využity – krmiva s většími částicemi (tedy objemná krmiva) prochází trávicím traktem koní delší dobu a kromě pozitivního účinku na motilitu střev může mít delší pasáž tráveniny vliv i na vyšší využitelnost živin z těchto krmiv.
Předpokládalo se, že stravitelnost krmiv, kromě charakteristik konkrétního krmiva, ovlivňují i vnitřní faktory samotného zvířete, jakými jsou věk, plemeno a pohlaví. V několika studiích, kde byla porovnávána stravitelnost jednodruhového krmiva mezi zástupci teplokrevných plemen a poníků, ale mezi plemeny nebyly zjištěny žádné významné rozdíly. Při posuzování stravitelnosti objemných krmiv u hříbat a dospělých koní bylo navíc zjištěno, že už dvouměsíční hříbata jsou plně schopná využívat vlákninu z objemných krmiv, protože stravitelnost píce a střevní mikrobiální aktivita byla u mláďat srovnatelná s dospělými jedinci.
Mezi vnější faktory ovlivňující stravitelnost objemných krmiv patří chemické a živinové složení jednotlivých rostlin. Ty jsou ovlivněny už zmíněnou morfologickou stavbou a rostlinným metabolismem. Stravitelnost krmiv se navíc s postupným stárnutím rostlin snižuje. V sušině pícnin se postupně zvyšuje obsah neutrálně detergentní vlákniny (NDF) a zároveň se snižuje kvalita a obsah hrubého proteinu. U pícních porostů pozorujeme rozdíly ve stravitelnosti organické hmoty i mezi jednotlivými druhy rostlin. Stravitelnost organické hmoty a obsah hrubého proteinu je například podstatně vyšší u jetelovin než u trav a to i v průběhu stárnutí porostu.
Naopak způsob konzervace nemá na stravitelnost objemných krmiv až tak zásadní roli. Při posuzování stravitelnosti mezi senáží a senem sklizených ze stejného stanoviště nebyly mezi stravitelností krmiv zjištěny průkazné rozdíly. Mírně zvýšenou stravitelnost vykazovala pouze siláž ve srovnání se senem. Záměna typu objemného krmiva v krmné dávce ale hrála významnou roli ve změně složení střevního mikrobiomu koní. Po zařazení nového balíku sena či siláže pozorujeme nestabilitu mikrobiomu a snižování pH slepého a tlustého střeva. V některých případech může při rychlé změně krmiva docházet k trávicím potížím a kolikám, doporučuje se proto nové krmivo zařazovat postupně během sedmi dní, abychom minimalizovali negativní dopad na prostředí střeva a jeho mikrobiom.
Výkonnost koní a objemná krmiva
Trávicí trakt koní je uzpůsoben k příjmu menších dávek na vlákninu bohatého krmiva téměř kontinuálně po celý den. Dostatečné zkrmování pícnin s vysokým obsahem strukturální vlákniny je důležité zejména u koní, kteří jsou náchylní k onemocněním trávicího traktu (jako jsou průjmy, koliky, schvácení kopyt a další). Při dostatečném příjmu objemných krmiv se prodlužuje pasáž krmiva trávicím traktem – mikroorganismy mají díky tomu delší čas pro osídlení tráveniny, což zlepšuje průběh fermentačních procesů. U koní, kteří jsou krmeni spíše koncentrovanými krmivy, obsahující menší částice a vyšší zastoupení lehce stravitelných sacharidů, prochází potrava trávicím traktem rychleji. Mikrobiom trávicího traktu těchto koní proto není příliš stabilní a při změně krmné dávky jsou takoví koně náchylnější k trávicím obtížím.
Jak již bylo řečeno, historicky byl koním vzhledem k nedostatku času na pastvu příděl objemných krmiv často omezován. V současné době se sleduje vliv energeticky bohatších objemných krmiv na výkonnost koní a některé studie potvrzují, že je možné i vyšší energetickou potřebu sportovních koní dotovat pouze za použití píce a konzervovaných objemných krmiv. Během těchto studií nebyl pozorován negativní vliv krmení objemných krmiv na kondici a výkonnost koní. Naopak u koní, jejichž krmná dávka se skládala z objemných krmiv s vyšším obsahem hrubého proteinu, bylo pozorováno snížení hladiny laktátu v krevní plasmě, zvýšení pH venózní krve a zvýšení hodnot krevní glukózy během tréninku na rozdíl od koní, kteří byli krmeni kombinovanou krmnou dávkou s obsahem jadrných krmiv.
Doporučení autora
- Základem každé krmné dávky koní by mělo být objemné krmivo, ať už se jedná o čerstvou či konzervovanou píci. Krmivo by mělo být předkládáno pokud možno ad libitum během celého dne, abychom zabránili delším obdobím hladovění a vyprázdnění žaludku. U starších koní, kteří nemohou přijímat dostatečné množství sena, je vhodné tento úbytek nahradit sennými granulemi či krmivy s dostatečným množství stravitelné vlákniny, například cukrovarskými řízky.
- Vzhledem k psychické pohodě koní by zvířata měla mít možnost uspokojit svou potřebu přijímat krmivo po větší část dne, tj. minimálně po 8 hodin každý den.
- Vzhledem k výsledkům posledních studií o fyziologii trávení a etiologii příjmu potravy u koní by příjem objemného krmiva neměl klesnout pod hranici 15 g sušiny na kilogram tělesné hmotnosti koně. U koně o hmotnosti 500 kg by tedy příjem sušiny objemné píce neměl klesnout pod hranici 7,5 kilogramu.
- Pokud je do krmné dávky zařazena sláma, vzhledem k vyššímu obsahu vlákniny v její sušině by její zastoupení v krmné dávce nemělo přesáhnout 30 % a to z důvodu předcházení kolikovým onemocněním, jícnovým obscipacím či žaludečním vředům. Koně by měli být na příjem slámy navykáni dostatečně pomalu vzhledem k nutnosti delšího přežvýkání a většího proslinění. U krmné dávky, která obsahuje vyšší podíl slámy, je také nutné vhodnými krmivy doplnit stravitelný protein a sledovat celkový minerální a vitaminový obsah.
- Energetická hodnota objemných krmiv je dána především stářím porostu. O koní s vyššími energetickými nároky je proto kritické odhadnout vhodnou dobu seče. U trav je energetická hodnota největší před metáním, u jetelovin v období butonizace. Rostliny, které jsou sklízeny dříve než v době květu, mohou být ale zároveň chudší na obsah proteinu – v takovém případě je vhodné nedostatek bílkovin doplnit.
- I u koní, kteří přibývají na hmotnosti a zvyšují svou výživnou kondici nad optimální hodnotu, bychom měli dodržovat minimální dávkování objemných krmiv. V takovém případě zvolíme krmiva s nižším obsahem energie, např. výběrem krmiv pocházejících ze starších porostů nebo z živinově chudších druhů pícnin.
