Africký mor prasat a možnosti jeho přenosu krmivem
Africký mor prasat (AMP) je velmi nebezpečné, nakažlivé onemocnění domácích i divokých prasat všech plemen a věkových kategorií. Původcem nákazy je DNA virus, který se u nakažených prasat nachází v krvi, tkáňových tekutinách, vnitřních orgánech a všech sekretech a exkretech.Onemocnění AMP vyvolává širokou škálu klinických příznaků.
Při perakutním průběhu dochází k náhlému úhynu bez typických příznaků AMP. V případě akutního průběhu zvířata hynou většinou do 5 dnů, při chronické formě je průběh pozvolnější a příznaky mírnější. Tyto informace je možné získat na stránkách Státní veterinární správy, ale i jinde a zná je pravděpodobně už každý chovatel prasat v Evropě.
Onemocnění pochází ze subsaharské Afriky, kde se běžně vyskytuje v populaci prasat bradavičnatých. Odtud se rozšířilo dále do Asie, pravděpodobně zkrmováním zbytků vepřového masa, které nebyly dostatečně tepelně opracované. Z Asie pak byla nákaza zanesena i do Evropy (2014), nevyhnula se ani ČR (2017) a koncem roku 2019 již byla potvrzena v 9 členských státech EU včetně Slovenska. Celosvětový chov prasat a produkci vepřového ovlivnilo především výrazné rozšíření nákazy v Číně a tím víceméně zdecimování největšího chovu prasat na světě.
Ve vnímavé populaci prasat se virus AMP může přenášet nejen přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, ale i prostřednictvím produktů získaných z nakažených zvířat (tepelně neošetřené vepřové maso a produkty z něj, neošetřené trofeje a zbytky lovu) nebo kontaminovanými předměty a krmivem. Zkušenosti ze zemí střední a východní Evropy a nyní i z Německa naznačují, že za kratší přesun AMP, a to i přes hranice státu jsou zodpovědní divočáci. Tímto způsobem se může nákaza šířit rychlostí přibližně tři až pět km za měsíc. Například do Polska se virus dostal z východu a přechod celou zemí k západní hranici s Německem mu trval přibližně sedm let. Z pohledu řady odborníků je to důkazem úspěšného boje proti šíření nákazy v rámci Polska, přesto se postup nemoci nepodařilo zastavit a v roce 2020 se AMP rozšířilo i do sousedního Německa.
Příčinu přenosu nákazy na delší vzdálenosti představuje mechanický přesun materiálu a vozidel ze zasažených oblastí. Přenos aerosolem nebyl u AMP potvrzen a také šíření hmyzem na delší vzdálenosti není pravděpodobné. Odpovědnost za to nese tedy člověk a jeho aktivity a globalizace ve všech dotčených oblastech. Ochrana chovu spočívá zejména v důsledném dodržování zásad biologické bezpečnosti – především zamezení kontaktu s volně žijícími prasaty, bezpečnost krmiva, ale také přísném dodržování biosecurity při přesunu zvířat, materiálu a vozidel mezi chovy.
Otázkou zůstává, jak je to s přenosem a možností ochrany v oblasti krmiv. Existuje jen málo publikací, které by dokládaly, že virus afrického moru prasat (AMPV) byl zjištěn v krmných složkách nebo kompletních krmivech. Důvodem je především to, že celosvětově existuje jen málo laboratoří, které mají odpovídající stupeň biologické bezpečnosti a současně dostatečné analytické schopnosti detekovat AMPV v krmivech. Bylo provedeno pouze několik in vitro studií, ve kterých byl AMPV přidán do krmných složek nebo kompletních krmiv a byla vyhodnocována koncentrace, životaschopnost a inaktivace viru (Shurson et al., 2021). Tyto inokulační studie ukázaly, že některé druhy krmiv podporují přežití viru déle než jiné, ovšem důvody pro to nejsou známy. V současnosti používané analytické metody mají významná omezení v citlivosti, opakovatelnosti, schopnosti detekovat životaschopné virové částice a určit jejich infekčnost. Kvůli těmto analytickým a technickým problémům a také kvůli nedostatku údajů o kontaminaci AMPV v rámci dodavatelských řetězců krmiv nebyla dosud provedena kvantitativní hodnocení rizik v této oblasti.
V roce 2014 bylo poprvé zaznamenáno, že se prasata nakazila virovým onemocněním (PEDV) po konzumaci kontaminovaného krmiva (Dee et al., 2014). Od té doby byla podobná pozorování hlášena pro Seneca virus A (SVA), virus reprodukčního a respiračního syndromu prasat (PRRS) a také virus afrického moru prasat (ASF) (Dee et al., 2020a; Niederwerder a kol., 2019). Laboratorně bylo zjištěno, že různé viry mohou přežívat ve složkách krmiva při transportu po různě dlouhou dobu v závislosti na druhu viru, druhu krmiva i době a podmínkách transportu. Pro ověření této hypotézy v praxi byl realizován experiment, při kterém byly vzorky krmiva infikovány několika virovými patogeny (SVA, PRRS, PED) a transportovány za běžných komerčních podmínek po dobu 23 dnů napříč USA (Dee et al., 2022). Výsledky přinesly důkaz, že krmivo a krmné složky transportované na velké vzdálenosti i po dlouhou dobu mohou sloužit jako nosič virových patogenů významných v chovu prasat a následně způsobit infekci u zvířat, a to i v případě, že nebyly po ukončení transportu v krmivu detekovány.
Komise pro zdraví a welfare zvířat Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA, 2014) zařadila krmivo z hlediska možnosti přenosu AMPV jako středně rizikové, seno a sláma byly vyhodnoceny jako nízkorizikové, tedy že se mohou kontaminovat a udržovat infekční virus jen ve velmi výjimečných případech. V minulém roce tato komise provedla rozsáhlé kvantitativní hodnocení rizik za účelem stanovení rizika zavlečení AMPV do chovů prasat v neinfikovaných oblastech Evropské unie kontaminovanými krmivy a krmnými surovinami, podestýlkou a dopravními prostředky pro přepravu zvířat vracejícími se z oblastí s výskytem AMPV. Jako nejrizikovější byly vyhodnoceny krmné směsi, krmné přísady a kontaminovaná vozidla, zatímco obilná zrna a sláma jsou méně rizikové. Hydrolyzované proteiny a krevní produkty byly zařazeny mezi nízkorizikové bez ohledu na zemi původu, protože za konečné místo určení pro tyto materiály byly považovány výrobny krmiv, nikoli chovy prasat. Podestýlka a materiály sloužící k obohacení prostředí z hlediska welfare (tj. sláma, piliny, dřevěné hračky) a píce byly určeny jako nejméně rizikové z hlediska infekce AMPV (EFSA, 2021). Výsledky naznačují, že riziko přenosu AMPV prostřednictvím krmiva je podstatně nižší než prostřednictvím infikovaných živých zvířat nebo krmením zbytků potravin, přesto toto riziko nelze ignorovat a důležitým hlediskem je především stav onemocnění v zemi původu.
Kontaminace krmiva a složek krmiva může být způsobena nebezpečnými výrobními postupy nebo expozicí prostředí během sklizně nebo zpracování. Příkladem jsou krmné přísady z kontaminované sušené prasečí krve v Číně (Wen et al., 2019) a krmiva z kontaminovaných trav a obilí v Lotyšsku a Estonsku (Nurmoja et al., 2020; Olsevskis et al., 2016). Možností kontaminace krmiv je jejich produkce na polích v oblastech, kde se vyskytují infikovaná divoká prasata z důvodu kontaminace půdy výkaly, močí, krví a kadávery uhynulých zvířat (Fischer et al., 2020). AMPV je vysoce odolný vůči podmínkám prostředí, zejména při nízkých teplotách. Bylo prokázáno, že přežívá při 4 °C po dobu více než 1 roku v krvi, až 2 roky v tkáních, až 160 dní ve stolici a až 15 dní v moči. Na stabilitu AMPV má v tomto případě vliv i typ půdy v dané oblasti, například písčité půdy po kontaminaci krví z těl infikovaných divokých prasat udržují stabilitu viru daleko lépe než kyselé lesní půdy, kde je stabilita infekčního AMPV velmi nízká (Carlson et al., 2020).
Bylo prokázáno, že k „úplné inaktivaci“ AMPV dochází při teplotě 56◦C po dobu 70 minut nebo 60◦C po dobu 30 minut (Knight a kol., 2013). Byla testována také možnost inaktivace viru prostřednictvím chemických přísad do krmiva (např. formaldehyd a mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem) (Niederwerder et al., 2020). Tyto látky bude pravděpodobně nutné aplikovat na krmnou složku v tekuté formě, aby se zvýšila jejich potenciální účinnost pro inaktivaci AMPV, ale může se tím také zvýšit náchylnost k růstu plísní a bakterií, pokud aplikační dávka podstatně zvýší obsah vlhkosti v krmivu.
Virus AMP je unikátní velký DNA virus, který není snadné inaktivovat a neexistují žádné komerčně dostupné standardizované a validované diagnostické testy pro použití při kvantifikaci životaschopných částic v přísadách krmiv (Blome et al., 2020). Neexistují také žádné regulační systémy dohledu, které by monitorovaly prevalenci, koncentraci a potenciál křížové kontaminace AMPV v krmných složkách v rámci globálních dodavatelských řetězců. Vývoj testu s vysokou citlivostí a specificitou pro kvantifikaci role krmiva v přenosu AMPV je předmětem zájmu řady výzkumníků a odborníků z praxe. Cílem je vyvinout diagnostický test, který by byl schopný stanovit v jednotlivých složkách krmiva množství virových částic, které mohou způsobit infekci při požití krmiva prasaty.
Z důvodu hledání nových diagnostických nástrojů byla v loňském roce provedena studie (Khanal et al., 2022), která využila prach z krmiva jako nový typ diagnostického vzorku pro detekci nukleové kyseliny AMPV v krmivu. Krmný prach se již dříve osvědčil jako citlivý nástroj diagnostického dohledu pro detekci jiných patogenů u hospodářských zvířat. Jeho využití navíc může pomoci překonat diagnostické problémy spojené s reprezentativním odběrem vzorků a heterogenní kontaminací při přímém testování objemného krmiva (Binter et al., 2011; Davies & Wray, 1997; Jones et al., 2020). V této studii bylo zkoumáno použití prachu z experimentálně naočkovaného krmiva odebraného vlhkými tampóny z krmítek po přirozené konzumaci krmiva zvířaty. Jako nejvhodnější k detekci AMPV z prachových tamponů se ukázal kvantitativní test PCR. Stanovené hodnoty se lišily v závislosti na inokulační dávce, expozici okolního prostředí a začlenění doplňkových (antimikrobiálních) látek do krmiva. Výsledky potvrzují potenciál použití této metody jako nového diagnostického nástroje pro detekci a kvantifikaci virové nukleové kyseliny a titru infekčního viru v krmivu kontaminovaném AMPV. Kromě toho byly potvrzeny výsledky předchozích prací týkajících se antivirové účinnosti krmných přísad na bázi mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem (MCFA) a formaldehydu proti AMPV. Přídavek 1 % MCFA nebo 0,33 % aditiva na bázi formaldehydu snížilo infekčnost AMPV a zároveň zachovalo detekovatelnou AMPV DNA v devíti různých složkách krmiva vystavených po 30 dní podmínkám prostředí simulujícím zaoceánskou přepravu (Niederwerder a kol., 2021).
Za účelem zabránění vstupu AMPV do země prostřednictvím krmiv a krmných složek byly zavedeny dodatečné bezpečnostní protokoly a požadavky týkající se dovozu těchto surovin. Evropská federace výrobců krmiv (FEFAC) rovněž zveřejnila pokyny pro vypracování plánu biologické bezpečnosti pro krmivářský průmysl EU, který zahrnuje právní požadavky a posouzení rizik pro identifikaci potenciálních zdrojů kontaminace patogeny, včetně virů, a zda byla provedena opatření ke zmírnění rizik, jako je karanténa nebo tepelné či chemické ošetření. Požadavky se však výrazně liší v různých zemích světa. Například Austrálie považuje dovoz sena z hlediska biologické bezpečnosti za velmi rizikový, zatímco EU se domnívá, že riziko u těchto materiálů je velmi nízké. To ukazuje na potřebu standardizace a komplexnější analýzy rizik globálních dodavatelských řetězců krmných složek, aby se minimalizovala rizika způsobená AMPV a dalšími důležitými virovými patogeny.
Nebezpečí zavlečení AMPV prostřednictvím krmiv ovlivňuje i další oblasti související s chovem prasat jako jsou aktivity usilující o využití potravinových zbytků a zkrmování kuchyňských odpadů. Enormní množství potravin, které skončí každoročně jako odpad (celosvětově 1,3 miliardy tun ročně; Gustavsson et al., 2011), například ve Spojených státech je to 40 % z celkového množství vyprodukovaných potravin (Gunders, 2012), vede nejen chovatele prasat ke snaze o zužitkování odpadů a zamezení plýtvání. Tato snaha by mimo jiné umožnila snížení ekonomických nákladů a negativních dopadů produkce prasat na životní prostředí. U nás je krmení kuchyňských odpadů z důvodu možnosti přenosu nebezpečných nákaz zákázáno, ale některé země jako je Japonsko, Jižní Korea nebo Tchaj-wan se dokázaly s touto výzvou úspěšně vyrovnat a stanovit vhodné předpisy a infrastrukturu umožňující recyklaci velkého podílu potravinového odpadu na krmivo pro zvířata při současné minimalizaci rizika biologické bezpečnosti (Menikpura et al., 2013). Obavy ze zavlečení AMPV do chovů prasat se však projevily i v těchto zemích a například Tchaj-wan opět vydal zákaz krmení prasat kuchyňským odpadem, a to i po zahřátí na 90◦C po dobu 1 hodiny.
Pokud jde o léčbu AMP, dosud nebyly objeveny přípravky, které by byly dostatečně účinné. Jednou z možností prevence proti této nebezpečné nákaze by byla vakcinace, ovšem vývoj vakcíny také dosud nebyl příliš úspěšný. V uplynulých desetiletích se vědci pokoušeli využít řadu různých strategií k vývoji vakcíny, například inaktivované vakcíny, DNA vakcíny nebo adenovirové vektorové vakcíny, ovšem bez úspěchu. Vhodným řešením problému se nyní zdá využití formy viru AMP s delecí některých genů jako živé atenuované vakcíny. U potencionálně vhodných forem viru zatím nebylo s jistotou stanoveno, zda by se nemohly během své replikace u prasat opět přeměnit na virulentnější kmeny. V roce 2020 byla čínskými vědci publikována studie (Chen et al., 2020), ve které využili čínskou formu viru jako základ pro vytvoření šesti virů nesoucích různé genové delece. Byla vybrána varianta HLJ/18-7GD, která je u prasat plně oslabená, má nízké riziko konverze na virulentní kmen a je schopná indukovat ochranu u prasat proti letální expozici AMP. Varianta byla vyhodnocena jako bezpečná a účinná a mohla by se stát základem pro produkci vakcíny proti AMP. Z hlediska prevence a kontroly výskytu AMP v Číně, případně v Asii, je to dobrá zpráva, situace v Evropě je však poněkud odlišná. Varianta viru vyskytující se v Evropě pravděpodobně nebude shodná s původním čínským virem. Schválení takové vakcíny by navíc v Evropě bylo poněkud problematické, jedná se totiž o geneticky modifikovaný organismus (GMO) a produkční systém navíc vyžaduje využití živých zvířat. V neposlední řadě by vakcína v Evropě nenašla tak široké využití z důvodu šíření AMP především v populaci divokých prasat s nižším výskytem v chovech , zatímco v Číně je situace opačná.
V České republice byl díky úspěšné eradikaci onemocnění obnoven status země prosté AMP v roce 2019. Situace v ostatních státech Evropy však bohužel není optimistická. Během roku 2021 došlo k značnému nárůstu počtu ohnisek AMP a nákaza se vyskytovala již ve 13 evropských státech. Nejzávažnější situace je nyní v Polsku, Německu, Maďarsku a na Slovensku. Pravděpodobně je jen otázkou času, kdy se další ohnisko objeví i v ČR. Doufejme, že jsme dobře připraveni, a že se s tímto onemocněním dokážeme vyrovnat co nejrychleji a bez velkých ztrát pro chovatele.
Příspěvek vznikl za podpory projektu MZE RO 0718.
Použitá literatura je k dispozici u autorek příspěvku.