Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů – podmínky, výskyt a možnosti prevence
Po delší době se ve vinicích opět intenzivně objevuje fytoplazma stolburu bramboru (Potato stolbur phytoplasma, která se u révy vinné označuje jako Grapevine bois noir phytoplasma). Tato fytoplazma způsobuje u révy vinné fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy. Poměrně silný výskyt stolburu byl ve vinicích i přibližně před 15 lety. Tehdy po několik let docházelo k velmi silnému výskytu. Po určité době však příznaky z vinic postupně vymizely a začaly se intenzivně projevovat opět asi před 3 lety.
Proti stolburu neexistuje přímá ochrana. Ochrana je proto založená především na preventivních postupech, prostřednictvím určitých agrotechnických zásahů.
Mezi fytoplazmy patří, kromě stolburu, také fytoplazma zlatého žloutnutí révy (Grapevine flavescence dorée phytoplasma). Jedná se o karanténní chorobu. Ve vinicích na Moravě byl prokázaný výskyt vektora zlatého žloutnutí, ale nebyl prokázaný výskyt fytoplazmy zlatého žloutnutí ve vinicích. Morfologické příznaky obou těchto fytoplazem na keřích ve vinici jsou téměř stejné, takže k bezpečnému rozlišení se musí využívat laboratorní metody.
Napadení ve vinici se neprojevuje ihned na celém keři. Nejdříve mohou být napadené pouze jednotlivé letorosty. Postupně však může docházet k rozšíření na celý keř (Obrázek 1, 2).
|
Obr. 1: Napadení na jednotlivých leto- |
Obr. 2: Postupné rozšíření na celý keř |
Zbarvení listů je odlišné v závislosti na odrůdě. U modrých odrůd dochází k červenému zbarvení listů, u bílých odrůd se listy zbarvují do žluta. Na listech se vytváří skvrny, které se mohou postupně zvětšovat a pokrývat i celý list (Obrázek 3 a 4).
|
Obr. 3: Postupné žloutnutí listů |
Obr. 4: Postupné červenání listů |
Současně se okraje listové čepele stáčejí dolů a postupně se takto deformuje celá čepel do trojúhelníkovitého tvaru (Obrázek 5 a 6).
|
Obr. 5: Stáčení okraje listů u bílých odrůd |
Obr. 6: Stáčení okraje listů u modrých |
V důsledku infekce dochází nejdříve ke svinování listů na vrcholu letorostu (STARK-URNAU a KAST, 2008)
Vinohradník dobře identifikuje stolbur u modrých odrůd, kde jsou napadené keře daleko vidět i uvnitř vinice, díky svému červenému zbarvení. U bílých odrůd se často identifikují příznaky, až při procházení řadami vinice.
Příznaky však nemusí být vždy jednoznačné. Jedná se v podstatě o projev chlorózy na listech, která může mít i jiné původce. SCHWEIGKOFLER a kol. (2018) upozorňují na možnou podobnost s příznaky nedostatku živin, zejména Ca, K, Mg, Mn, N, P a Fe. Možnost záměny je daná také skutečností, že jednotlivé odrůdy révy vinné mohou vykazovat odlišné příznaky.
Stolbur se projevuje také na hroznech. Časté je sprchávání květenství a hrozny s nevyrovnanými bobulemi. Dochází také k úplnému usychání hroznů (Obrázek 7). Stolbur proto výrazně omezuje výnos hroznů.
|
Obr. 7: Usychání hroznů na keřích napadených stolburem |
Typické příznaky stolburu je možné nají zejména na letorostech. Letorosty jsou slabší a internodia kratší. Dochází však zejména k nevyrovnanému vyzrávání dřeva. Na jednom keři je možné najít dobře vyzrálé letorosty a také zcela zelené letorosty (Obrázek 8).
|
Obr. 8: Nedostatečné a nekvalitní vyzrávání letorostů |
Žloutnutí a červenání listů se může projevit také v případě poškození druhem hmyzu Ostrohřbetka ovocná (Stictocephala bisonia). Na letorostech jsou vidět místa poškození, které způsobují kruhovité ztloustnutí nebo zduřenina kolem celého letorostu (Obrázek 9). Listy nad tímto poškozením, směrem k vrcholu letorostu potom vykazují podobné příznaky, jako v případě stolburu. Jedná se však pouze o mechanické poškození tímto škůdcem.
|
Obr. 9: Poškození ostrohřbetkou na letorostu |
Nejvýznamnější hospodářské škody vznikají především v souvislosti s poklesem výnosu. Druhým největším problémem je právě vliv na vyzrávání jednoletého dřeva, kdy může docházet k problémům při zimním řezu. Na keřích často není možné najít letorost vhodný pro řez tažně, takže je potom třeba nařezat čípky na „pseudo kordónovém ramenu“. V krajním případě může docházet k tomu, že nebude možné nařezat ani čípky. Potom je třeba vyzkoušet, zda bude možné zapěstovat nový kmínek z báze kmene. Pokud se ani toto nepodaří je třeba keř vyklučit.
Přenašečem stolburu je žilnatka vironosná (Hyalesthes obsoletus). Tento hmyz je polyfágní druh, který se vyskytuje na mnoha druzích rostlin. Rozmnožování tohoto hmyzu probíhá výhradně na plevelné vegetaci.
Žilnatky vironosná klade vajíčka do horní vrstvy půdy, v blízkosti kořenů hostitelských rostlin. Všechna larvální stádia škůdce se živí na kořenech hostitelských rostlin. 2 a 3 instar hibernuje v hloubce 20-25 cm, kde je chráněný před poškozením mrazy. Letová aktivita dospělců závisí na jarních teplotách a hostitelské rostlině. Populace, která žije na svlačci léta o 3-4 týdny dříve než populace, která žije na kopřivě. Na začátku až v polovině června se objevují dospělci, kteří přelétají mezi různými druhy rostlin.
Larvy získávají fytoplazmu stolburu z kořenů jejich primárních hostitelů a potom ho jako dospělci přenáší na révu vinnou a další hostitele (BRESSAN a kol., 2007). Dospělci, kteří vylétají z půdy, jsou již infekční. Pouze stádium dospělce žije nad úrovní půdy.
Pokusy s inokulací fytoplazmy stolburu v podmínkách vinice prokázaly, že brzké infekce a příznivé podmínky počasí, mohou způsobovat projev příznaků na keřích ve vinici, ve stejném vegetačním období, kdy byly keře infikované (MAIXNER, 2011). Cyklická proměnlivost v projevu příznaků choroby je typická pro stolbur.
Let žilnatky vironosné může přetrvávat od června až do srpna. K nejčastějším infekcím révy dochází obvykle v červenci a srpnu. Může to souviset s průběhem počasí i ošetřováním vinice.
Proti tomuto vektoru není možné efektivně zasáhnout insekticidy, i když by se dala možná vyzkoušet i aplikace některých ekologických botanických insekticidů. Vektor totiž žije většinou na plevelné vegetaci ve vinici a v blízkosti vinice. Ošetřování listové plochy révových keřů je proto neúčinné, protože na révě vinné se vektor vyskytuje pouze zřídka a nepravidelně. Často tehdy, když nenajde zdroj obživy na plevelné vegetaci. Použití insekticidů by proto mohlo mít větší vliv při ošetřování plevelné vegetace ve vinici a mimo vinici.
Hostitelské rostliny jsou základem pochopení rozšiřování stolburu. Důležitá je také skutečnost, že spektrum hostitelských rostlin je velmi široké a představuje mnoho hlavních plevelů, které se vyskytují také ve vinicích.
V případě stolburu je potřebné rozlišení mezi příležitostně infikovanými druhy rostlin, kam patří také réva vinná a hlavními hostitelskými rostlinami, které slouží jako přirozený zdroj a „zásobárna“ fytoplazmy.
Svlačec rolní a kopřiva dvoudomá jsou základní hostitelé fytoplazmy stolburu v celé Evropě. Epidemiologický význam mají pouze vytrvalé druhy rostlin, nikoliv jednoleté druhy.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svlačec rolní (Covnolvulus arvensis) a opletník plotní (Calystegia sepium) jsou nejdůležitější hostitelé stolburu v Evropě, protože jsou primární hostitelé této fytoplazmy a zároveň vektora, žilnatky vironosné (BRESSANA a kol., 2007, LESSIO a kol., 2007, MAIXNER, 2011).
U révy vinné se proto rozlišují dva typy stolburu: stolbur typu I nebo také „kopřivový typ“, který se přenáší na révu vinnou z kopřivy a stolbur typu II, který se přenáší na révu vinnou ze svlačce (STARK-URNAU a KAST, 2008).
Mezi další hostitele nebo zdroje stolburu a hostitele žilnatky vironosné patří celá řada druhů rostlin: lilek černý, rajče jedlé, mrkev obecná, řepa obecná, hadinec obecný (Echium vulgare), truskavec ptačí (Polygonum aviculare), silenka nadmutá (Silene vulgaris), pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), kopřiva žahavka (Urtica urens), levandule lékařská (Lavandula angustifolia), merlík bílý (Chenopodium album), sléz lesní (Malva sylvestris), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), drmek obecný (Vitex Agnus-castus), rdesno červivec (Polygonum maculosa), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), mléč zelinný (Sonchus oleracues), turanka kanadská (Erigeron canadensis), šrucha zelná (Portulaca oleracea).
Larvy žilnatky vironosné se mohou vyvíjet také na těchto druzích: jitrocel (Plantago cynops), lnice plazivá (Linaria striata), svízel syřišťový (Galium verum), saturejka horská (Satureia Montana), pryskyřník hlíztnatý (Ranunculus bulbosus), ambrozie peřenolistá (Ambrosia artemisifolia), vratič obecný (Tanacetum vulgare), hluchavka šalvějová (Lamium orvala), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus) (KESSLER a kol., 2011). Zdrojem stolburu může být také jitrocel kopinatý (Plantago laceolata) (MORI a kol., 2015).
MORI a kol. (2015) poměrně podrobně zkoumali hostitelské rostliny ve vinicích severovýchodní Itálie a získali následující, velmi zajímavé, výsledky. Plevelné rostliny rozdělili do 4 epidemiologických skupin, právě v závislosti na vlivu na rozšiřování fytolazmy stolburu.
Skupina 1: Plevele infikované fytoplazmou stolburu, spojené s výskytem symptomatických keřů nebo výskytu žilnatky vironosné. Do této skupiny patří druhy: svlačec rolní, kopřiva dvoudomá, merlík bílý a sléz lesní. V případě merlíku bílého (Chenopodium album) není vliv na rozšiřování stolburu zcela zřetelný, protože merlík bílý je jednoletý plevel. Jelikož však žilnatky vironosná přezimuje na kořenech plevelů, měly by být zdroje infekce vytrvalé druhy. OLIVIER a kol. (2010) a CALARI a kol. (2011) uvádí, že merlík bílý může podporovat šíření fytoplazmy stolburu prostřednictvím semen.
Skupina 2: Plevele infikované fytoplazmou stolburu, spojené s výskytem symptomatických keřů nebo výskytu žilnatky vironosné. Do této skupiny patří druhy laskavce ohnutý a jitrocel kopinatý. V odlišení od skupiny 1 nejsou tyto druhy „hlavními druhy“, ve vztahu k fytoplazmě stolburu a je u nich naznačený určitý dočasně omezený vztah k epidemiologii choroby.
Skupina 3: Plevele infikované fytoplazmou stolburu, nejsou však spojené s výskytem keřů révy vinné s příznaky nebo výskytem žilnatky vironosné nebo nejsou plevele infikované, ale naopak spojené s révovými keři s příznaky nebo výskytem žilnatky vironosné. Do této skupiny patří druhy: pelyněk černobýl, přeslička největší (Equisetum telmateia), turanka kanadská, heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), jitrocel větší (Plantago major), rdesno červivec, mochna plazivá (Potentilla reptans), mléč zelinný, šťovík kyselý (Rumex acetosa), pampeliška lékařská, jetel luční (Trifolium pratense) a rozrazil perský (Veronica persica).
Skupina 4: neinfikované plevele, které nejsou spojené s révovými keři s příznaky a výskytem žilnatky vironosné. Do této skupiny patří druhy: drchnička rolní (Anagallis arvensis), locika kompasová (Lactuca serriola), jetel plazivý (Trifolium repens) a rozrazil rolní (Veronica arvensis).
V případě stolburu, odstranění symptomatických keřů z vinice, nepřispívá k omezení epidemiologie stolburu, protože infikované révové keře nejsou zdrojem infekce (OSLER a kol., 1993). Přenos stolburu z révového keře na révový keř nebyl pozorovaný, takže réva je konečným hostitelem stolburu (KÖLBER, 2011).
Výskyt stolburu ve vinici neovlivňuje další rozšiřování choroby a není potřeba odstraňovat infikované keře z vinice (PAVAN a kol., 2012).
Přítomnost žilnatky vironosné není omezená pouze na vinici, ale závisí na výskytu a rozmístění hostitelských rostlin uvnitř a vně vinice. Infekční tlak není určovaný pouze podmínkami jednotlivé vinice, ale závisí také na všeobecných biotických a abiotických podmínkách na velkém prostoru (BIANCO a kol., 2019).
Infekční tlak ve vinici je spíše určovaný přítomností a napadením hostitelských rostlin a přítomností příslušného vektora (MAIXNER a MORI, 2013).
Neobvyklý jev, který se vyskytuje u révových keřů infikovaných stolburem je „zotavení nebo uzdravení“, to je spontánní vymizení příznaků choroby v rostlině, která předtím vykazovala příznaky (CAUDWELL, 1961). Dokonce také úplné uzdravení infikovaných keřů jsou běžným jevem u révy vinné (MAIXNER, 2011). Fyziologický základ zotavení není doposud přesně známý (BIANCO a kol., 2019).
Skutečné uzdravení by mělo být úkazem trvalým a nepřechodným. Ke skutečnému uzdravení proto dojde, když příznaky nebyly na révovém keři přítomné po dobu třech, po sobě jdoucích letech (MAIXNER a kol., 2011).
Uzdravení je úkaz, který může být vyvolaný a ovlivněný různými faktory a agrotechnickými postupy (KUNZE, 1976).
Uzdravení mohou také způsobovat následující faktory (MUSETTI a kol., 2014):
- Vzájemné vztahy mezi patogenními kmeny a nepatogenními mikrobiálními společenstvy.
- Reakce hostitelských rostlin ve vztahu k patogenům.
- Podmínky prostředí a agrotechnické postupy.
Buněčné analýzy také prozradily, že uzdravení je doprovázené biochemickými změnami v lýku. Uzdravené rostliny jsou schopné hromadit peroxid vodíku v sítkovicích lýka. Peroxid vodíku je stabilní reaktivní forma kyslíku, jejíž antimikrobiální a signální funkce jsou již dobře známé (MUSETTI a kol., 2014).
Je proto zcela zřejmé, že vzájemné působení mezi rostlinnou a patogenem může vést k aktivaci mnoha mechanismů lokální a systémové obrany. V symptomatických listech révy vinné byla pozorovaná zvýšená úroveň projevu genů, které jsou ve vztahu k některým hydrolytickým enzymům, které jsou známé jako PR- proteiny a geny, které mají vztah ke klíčovým enzymům ve fenyplpropanoidním metabolismu (LANDI a ROMANAZZI, 2011).
Ve vinicích v Jižním Tyrolsku bylo monitorovaných 50 000 keřů révy vinné během období 2005-2009. Úroveň zotavení byla 51%. Zotavení bylo v tomto případě definované, když révový keře po dvou po sobě jdoucích letech s příznaky byl po dobu následujících dvou let bez příznaků (SCHWEIGKOFLER a kol., 2018).
Uzdravené rostliny mohou být znovu infikované v menší míře, než rostliny, které zatím nebyly infikované. Toto pozorován naznačuje, že mechanismy systémově získané rezistence se podílí na zotavení rostlin (BIANCO a kol., 2019).
Je proto zcela běžné, že keře, na kterých byly v jednom roce příznaky choroby, budou v dalším roce bez příznaků. Jelikož není prokázaný přenos stolburu z révového keře na révový keř není třeba symptomatické keře okamžitě klučit. Naopak je třeba udržovat vinici v co nejlepší vitalitě a podporovat přirozenou obranyschopnost révového keře.
Možnosti prevence a „ochrany“
Z pohledu „ochrany“ proti fytoplazmě stolburu je třeba využívat všechny možnosti preventivních postupů, jak omezit rozšiřování stolburu nebo také vektora, žilnatky vironosné.
Vzhledem k tomu, že jsem letos byl v mnoha vinicích, kde se stolbur projevil, mohou být tyto informace velmi přínosné, protože v každé vinici se dalo najít něco ve způsobu ošetřování, co podporuje rozvoj stolburu.
Často je mezi vinohradníky slyšet, že právě ozelenění vinice a směsi podporuji rozvoj stolburu. Při ohlédnutí o několik let zpět je možné konstatovat, že již několik let nebyly optimální podmínky pro vývoj ozeleňovacích směsí. Osivo ozeleňovacích směsí sice dobře vzešlo, ale v horní vrstvě půdy chyběla voda pro podporu růstu. Rostliny ozeleňovacích směsí proto byly velmi rychle přerostlé plevelnou vegetací. A právě plevelná vegetace může obsahovat hostitelské rostliny pro vektora stolburu a také hlavně zásobárnu dané fytoplazmy. Tím se může dostat zdroj fytoplazmy do vinice.
Plevelná vegetace se potom často a intenzivně mulčuje a tím naopak dochází k omezení obživy na plevelné vegetaci a žilnatka se soustřeďuje na révu vinnou. Plevelná vegetace také obsahuje všechny výše uvedené plevele.
Zejména v roce 2018 došlo vlivem vysokým teplot a také nedostatku vody k výraznému zasychání ozelenění nebo porostu plevelů v meziřadí vinice. Žilnatka vironosná, tak neměla ve vinici možnost obživy na plevelné vegetaci a mohla častěji přelétat na révu vinnou. Z tohoto důvodu také mohlo v roce 2019 dojít k velmi výraznému vzestupu příznaků stolburu u révy vinné. Přibližně před 4-6 lety, kdy ozeleňovací směsi dobře vzcházely a hlavně rostly, byl výskyt stolburu ve vinicích minimální (Obrázek 10). Je proto pravděpodobné, že žilnatka vironosná potom nejde do vinice na bylinnou vegetaci, ale zůstává na mezích okolo vinice. Jestliže, ale má žilnatky ve vinici hostitele, létá i na ně, i když jsou potom poškozené teplem a suchem nebo pomulčované přelétá na révu.
|
Obr. 10: Druhově bohaté ozelenění v roce 2014 |
V tomto okamžiku dochází „ke střetu“ přístupu k ozelenění. Na jednu stranu je třeba bojovat proti rozšiřování stolburu, ale na druhé straně může být vhodné zajistit žilnatce vironosné jiné zdroje obživy, než je réva vinná.
Během hlavního letu žilnatky vironosné (konec května až srpen), by se neměl porost kopřivy ničit nebo mulčovat, protože žilnatka vironosná se soustředí především na kopřivu, jako hlavního hostitele a nedochází k náhodnému letu žilnatky na révu vinnou. Jednou z hlavních příčin dramatického napadení révy vinné stolburem, bylo zcela vždy odstranění kopřivy v době letu žilnatky (STARK-URNAU a KAST, 2008). Hlavní hostitelské rostliny by se v žádném případě neměli zapravovat do půdy nebo mulčovat (IPACH a MŰLLER, 2010).
Tuto skutečnost je možné zobecnit na bylinnou vegetaci ve vinici. Není proto vhodné likvidovat bylinnou vegetaci během letové aktivity žilnatky vironosné. Žilnatky vironosná vyhledává přednostně bylinnou vegetaci. Teprve když ve vinici není tato vegetace k dispozici, zaměřuje se na révu vinnou. Réva vinná nepředstavuje pro žilnatky vironosnou hlavní zdroj obživy. Je spíše příležitostným a nahodilým zdrojem obživy.
Výraznější infekce v mladých výsadbách se může objevit, když pěstitel zcela eliminuje plevele během vegetace. Díky tomu tak najde vektor révu vinnou jako zdroj obživy. Toto je možné potvrdit vysokou infekční úroveň v mladých výsadbách, kde byly odstraněné všechny plevele (BIANCO a kol., 2019).
Důležitou prevencí je proto management ozelenění, zejména složení směsí, úspěšný výsev a vzcházení a především termínově optimální mulčování. Také v nových výsadbách je třeba využívat ozelenění.
Žilnatka vironosná je citlivá na zimní mrazy. V ekologickém vinohradnictví může zapravení porostu kopřivy do půdy, optimálně prostřednictvím orby, před obdobím nástupu mrazů, vést k omezení populace žilnatky vironosné (LANGER a kol., 2003) . Žilnatka vironosná je velmi citlivá na mrazy a díky orbě nebo kultivaci příkmenného pásu se larvy dostanou na povrch půdy a jsou vystavené mrazům.
Další možnosti je aplikace herbicidů za účelem omezení populace žilnatky vironosné. Vhodná je aplikace herbicidů na konci vegetačního období, za účelem vyhladovění a zničení vyvíjejících se larev (BLEYER a kol., 2009). Nejúčinnější jsou aplikace herbicidů, které nezničí pouze nadzemní část hostitelských rostlin, ale také rozloží kořeny a následně dojde ke zničení vyvíjejících se larev.
Herbicidy je možné aplikovat také na jaře. Ošetření herbicidy na jaře by však mělo být provedené velmi brzy na jaře, tak aby larvy žilnatky vironosné nebyly schopné dokončit svůj životní cyklus na odumírající rostlině. Je proto vhodné provést herbicidní ošetření až 6 týdnů před předpokládaným letem dospělců (MORI a kol., 2014). Podzimní aplikace herbicidů na bázi glyfosátů je účinnější než jarní aplikace (KEHRLI a DELABAYS, 2012).
Využití elicitorů je metoda, která vyvolává obrannou reakci na stres, která následně může snižovat koncentraci fytoplazmy stolburu a vést, v určité míře, k zotavení révového keře (ROMANAZZI a kol., 2013). Systémově získaná rezistence je nespecifická forma rezistence k chorobám u rostlin, která může být aktivovaná prostřednictvím elicitorů.
Nejlepší výsledky byly u odrůdy Chardonnay po aplikaci přípravků na bázi benzothiadiazolu a kombinace glutation + oligosacharidy. U rostlin ošetřených těmito elicitory nedošlo k vymizení příznaků, ale zmírnění příznaků. Na keřích pak byl větší výnos hroznů pro kvalitní sklizeň. Uvádí se také určité pozitivní přípravků na bázi chitosanu (ROMANAZZI a kol., 2013). Na Slovensku jsou k dispozici přípravky na bázi chitosanu, jako je Chitopron a Imunofol. Tyto přípravky proto mohou být vhodné pro posílení vitality a obranyschopnosti révy vinné. Aplikace přípravků, které představují přirozené elicitory je vhodná v období od června do srpna, kdy může docházet k infekci stolburem.
Jednou z dlouho známých možností eliminace stolburu je zmlazení kmínku. Z doby před 10-15 lety, kdy se stolbur poměrně velmi silně projevoval také v moravských vinicích, mají zkušenosti s tímto postupem. Je také známé, že tento postup nevedl k získání 100% keřů bez příznaků stolburu. STARK-URNAU a KAST (2008) v této souvislosti uvádí, že rychlé odstranění napadených částí je smysluplné ještě během vegetace, kdy se příznaky na keřích objeví. Jako nejvhodnější je varianta zmlazení keřů přibližně 10 cm nad úrovní půdy.
Stolbur je fytoplazma, která se prostřednictvím lýka rozšiřuje rostlinou. Fytoplazmy jsou v révové keři nerovnoměrně rozdělené. Infekce je zpravidla omezená nejprve pouze na uurčitou část keře, kde došlo k napadení žilnatkou. Je proto možné najít také doporučení, kdy je třeba část tažně odstranit, okamžitě, kdy se objeví příznaky stolburu, nehledě na to zda je vegetační období nebo zimní klid. Při odstranění částí keře nebo celého kmínku až v zimním období, má fytoplazma o 6 měsíců delší čas na rozšiřování v révovém keři.
Další strategií pro omezení fytoplazmy stolburu může být včasné očištění kmínků, na kterých se může žilnatka vironosná vyživovat po pomulčování ozelenění (ANGELINI a kol., 2018).
Na závěr je třeba říct, že je třeba směřovat pomocí postupů výživy révy vinné a posílení obranyschopnosti ke zlepšení vitality vinice, případně udržení vitality vinice na úrovni, která je ekonomicky rentabilní. Zároveň existuje výše popsaný úkaz zotavení – uzdravení. Rozhodně není třeba začít okamžitě klučit révové keře s příznaky stolburu. Révové keře s příznaky stolburu nejsou zdrojem infekce. Tady je výrazný rozdíl u keřů s houbovou chorobou ESCA, kde napadené keře jsou zdrojem infekce.
