Úvod / Pôdohospodárstvo podľa tém / Rastlinná výroba / Vinič a víno

Současný stav a trendy v oblasti ochrany vinic před ptactvem

13-01-2021
prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D.; Ing. Vladimír Mašán, Ph.D. | patrik.burg@mendelu.cz
Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zahradnické techniky

Jednotlivé druhy ptactva se liší způsobem poškození hroznů i celkovým rozsahem způsobených škod. V případě vrabce polního dochází k naklovnutí jednotlivých bobulí, ze kterých konzumují semena. Ostatní uvedené druhy zpravidla konzumují celé bobule. Kosi, drozdi a bažanti vstupují do porostu jako jednotlivci nebo v méně početných hejnech, u vrabců bývá počet jedinců v hejnech i v řádech desítek kusů. Z hlediska hospodářských škod však představuje nejzávažnější problém špaček, před nímž je z pěstitelského hlediska nutné v řadě vinohradnických lokalit využívat aktivní formy ochrany.

Hejna špačků nalétávající do vinic čítající stovky až tisíce jedinců (Obr. 1). Škody na hroznech pak nejsou způsobené pouze žírem bobulí, ale také narušení pokožky zdravých bobulí, které přispívá k přilákání hmyzu (včely, vosy, aj.) a v konečném efektu vede k následnému rozvoji houbových chorob, případně octových bakterií. Zanedbatelné nejsou ani škody způsobené oddělením bobulí v důsledku ptáků zavěšených přímo na hroznech. Podle studií zkonzumuje hejno 5000 špačků denně až 100 kg hroznů.

Obr. 1

Obr. 1: Špaček obecný

Velmi často vzniká poškození u vinic, které se nachází v blízkosti větrolamů, biokoridorů, vodních ploch aj., kde se ptáci zdržují, hřadují (nocují) a odkud do porostu nalétávají. Tento tlak se zvyšuje po sklizni okolních porostů, které špačkům poskytují alternativní zdroj potravy.

Zajištění účinné a ekonomicky efektivní ochrany vinic před ptactvem, hlavně před špačky, představuje složitý problém, který může být ovlivněn řadou faktorů. K nejvýznamnějším patří zejména velikost vinic, podmínky lokality, aktuální povětrnostní podmínky, či stav vegetace.

Na ochranu vinic před ptactvem lze v současnosti využít celou řadu zařízení a technických prostředků. Jedná se zejména o:

  • figuríny a atrapy predátorů
  • reflexní (holografické) pásky, barevné předměty
  • létající balony a draci
  • ochranné sítě
  • střelné zbraně
  • akustické plašiče (plynové, zvukovoakustické, ultrazvukové)
  • moderní letající technika (drony)
  • agrolaserové plašiče
  • robotičtí ptáci

K jednomu z nejstarších a nejjednodušších způsobů využívaných při plašení ptactva u drobných vinařů patří vizuální plašiče. Běžně se jedná o nejrůznější statické figuríny, vycpaniny a atrapy sedících dravců, nebo kůže hospodářských zvířat (králík, kočka). Ty bývají uchyceny nebo zavěšeny na prodloužených násadách fixovaným ke sloupkům opěrné konstrukce.

Poměrně časté je v našich podmínkách využívání lesklých nebo barevných předmětů v podobě zrcátek, nastříhaných pásků z hliníkové fólie nebo použitých CD nosičů. Ty bývají zavěšeny podobně jako atrapy nebo přímo na dvojdrátí opěrné konstrukce příp. na motouzech napnutých napříč meziřadím. Na trhu jsou také dostupné holografické pásky vyrobené z polyesterové fólie s trojrozměrným potiskem. Pásky vytvářejí proměnlivý a opalizující prostorový obraz, viditelný i na velkou vzdálenost. Holografické folie jsou dodávány o různé šířce 15–30 mm s délkou od 50–150 m a při instalaci bývají zavěšeny na řádcích vinice.

Létací draci představují novou a poměrně účinnou metodu plašení špačků. Jedná se o atrapy dravých ptáků (sokol, orel) vyrobené z plastové folie nebo papíru ve formě draků. Jsou zavěšeny na teleskopických tyčích z odlehčeného materiálu (např. titan, hliník). Délka tyčí se podle modelu pohybuje mezi 8–20 m, takže se drak při poryvu větru vznáší nad porostem vinice ve výšce 11–30 m (Obr. 2). Výška letové hladiny ovlivňuje velikost chráněné plochy, která se tak pohybuje mezi 2–4 ha. Nespornou výhodou tohoto systému je v porovnání s akustickými metodami minimální zvuková zátěž okolního prostředí a dobrá cenová dostupnost.

Obr. 2

Obr. 2: Létací draci

K plašení ptactva bývají v některých případech využívány rovněž barevné plastové balónky o průměru až několika desítek centimetrů naplněné heliem. Balonky jsou ukotveny na provazech o délce několika metrů, které jsou uvázány k opěrné konstrukci a vznáší se ve vzdušném prostoru nad vinicí.

V posledních letech patří k poměrně častým způsobům ochrany hroznů využívání ochranných sítí. Sítě jsou napínány pouze po stranách řádků v zóně hroznů, některé mohou být dokonce převěšeny přes horní dvojdrátí. Spodní okraj sítí by měl být umístněn ve výšce alespoň 40–50 cm, tak aby nedocházelo ke zranění nebo zapletení dalších živočichů nacházejících se ve vinicích (např. ježků, zvěře). Velkým rizikem u chybně nainstalovaných a nedostatečně vypnutých sítí je riziko zachycení ptáků. Ti se mohou dostávat do prostoru pod sítí a při odletu do nich opakovaně naráží, nebo se zamotají a pokud není ze strany pěstitele prováděna pravidelná kontrola, často i několik hodin nebo dnů umírají. Obdobná může být situace u drobných savců např. ježků, kteří se zamotají do volných konců sítí ležících na povrchu pozemku.

Okraje sítí je k sobě vhodné vzájemně fixovat pomocí drátků nebo kolíčků, které zvyšují ochranný efekt. U sítí volně zavěšených může totiž docházet k podletování ptactva, které se pohybuje po povrchu meziřadí. Sítě ve vinicích by měly být průběžně kontrolovány a po sklizni hroznů v co možná nejkratším termínu odstraněny. Jsou vyráběny z modře nebo zeleně zbarveného polypropylenu, v pásech o šířce 40–130 cm a délce 5–250 m, s oky o velikosti 20–25 x 20–250 mm. Hmotnost 1 m2 sítě se pak pohybuje kolem 10–15 gramy. Mezi hlavní nevýhody sítí patří jejich poměrně vysoká pořizovací cena, omezená životnost, ale především vysoká pracnost při jejich instalaci (zavěšení před sklizní, svinutí při samotné sklizni a demontáž včetně uskladnění po sklizni). Orientační hodnoty pracnosti spojené s instalací a demontáží sítí se pohybují kolem 60 h.ha-1. Instalace bývá řešena nejčastěji ručně nebo jsou při ní využívány otočně uchycené cívky, uchycené k traktorovému sloupku nesenému nad řádkem vinice.

Z uváděných důvodů se sítě nepoužívají v širším měřítku u rozsáhlejších výsadeb, ale spíše ve vinicích kde je potřebné ponechat hrozny dostatečně vyzrát např. pro výrobu ledových vín. V zahraničí jsou někdy namísto sítí využívány perforované fólie. Od jejich využití se však postupně upouští zejména z ekologických důvodů a z důvodů rychlejšího rozvoje houbových chorob.

K tradičním prostředkům využívaným při ochraně vinic před ptactvem patří také střelné zbraně, které plaší zvukem výstřelu. Vedle revolverů s poplašnými náboji mohou být využívány dlouhé palné zbraně (brokovnice), které jsou standardně využívány k loveckým účelům. Nezbytnou podmínkou při používání střelných zbraní je dodržení všech zásad bezpečnosti a držení zbrojního průkazu příslušné skupiny. Tento způsob plašení je oblíbený pro svoji vysokou účinnost, kdy se výrazným způsobem snižuje riziko vzniku návykového efektu. Pracovník provádějící ostrahu vinic odhání ptactvo výstřelem pouze tehdy, dochází-li k jeho nalétávání na vinici. Může při tom procházet porostem nebo pozorovat vinice v širším okolí z vyvýšeného místa nebo ze strážní věže. Nevýhodou tohoto způsobu plašení ptactva je opět jeho poměrně vysoká nákladovost.

K velmi rozšířeným způsobům plašení patří v současnosti používání akustických plašičů. Do této kategorie patří především plynové plašiče (plynová děla) pracující na pyroakustickém principu (Obr. 3). Tato zařízení se vyznačují vysokou účinností. Na trhu je k dispozici velké množství těchto zařízení s rozdílnou intenzitou vydávaného hluku (detonace). Celé zařízení sestává z výsuvné hlavně, plynové komory, regulačního ventilu, elektronického časovače a tlakové propanbutanové láhve. Energie potřebná pro napajení elektronické regulace a časového spínače bývá zajišťována z 12 V baterie. Při výstřelu je plyn z tlakové láhve nejprve nadávkován do komory pomocí magnetického ventilu. Následně dojde k zapálení plynové směsi v komoře pomocí vysokonapěťové jiskry. Výsledná detonace má akustický tlak 100–130 dB, který je měřítkem zvukové energie zdroje. Propanbutanová láhev o hmotnosti 10 kg vystačí podle četnosti až na 5000 detonací. Časovou prodlevu mezi jednotlivými detonacemi lze nastavit v intervalu 1–60 minut, nejnovější zařízení mohou být ovládány také dálkově pomocí elektronické regulace.

Obr. 3

Obr. 3: Plynové plašiče

Z pohledu účinnosti plašení zůstává hlavním problémem možnost vzniku tzv. návykového efektu. Ten se projevuje postupným snižováním plašícího efektu, který vzniká zejména v těch vinicích, kde jsou plašící prostředky využívány dlouhodobě před vlastní sklizní, nebo tam kde je plašení prováděno v pravidelných časových intervalech. Ptáci, kteří ztratili přirozený obranný instinkt je při nalétávání na vinici plašením sice odrazeni, neodlétájí však na větší vzdálenost a po krátké době se opakovaně vrací.

S ohledem na vysokou hladinu zvuku a četnost výstřelů by tyto plašiče měly být umístněny v dostatečné vzdálenosti od obytné zástavby. Ta se standardně pohybuje na úrovni kolem 800–1000 m. Snížení hlukové zátěže obyvatel lze rovněž docílit natočením přístroje ve směru od obytné zástavby. Tato zásada by měla platit také pro přístroje, které jsou konstruovány jako otočné. Zde je nutné provést aretaci přístroje, tak aby byl natočen směrem od obytné zástavby. Často opomíjenou skutečnost představuje také umístnění přístroje v dostatečné vzdálenosti od pozemních komunikací zejména chodníků, cyklostezek apod.

Fonoakustické (akustické) plašiče představují skupinu zařízení, která jsou schopná vytvářet zvukové impulsy v délce několika sekund až minut, vzbuzující u ptactva strach. Zpravidla se jedná o několik odlišných impulzů uložených do elektronické paměti přístroje, tzv. zvukové smyčky. Vedle tísňového volání příslušného ptačího druhu např. špačka, kosa nebo drozda, se tak lze setkat se zvuky přirozených ptačích nepřátel, napodobující křik dravců (káně, jestřáb), štěkot psa, ale také další zvuky jako např. proudový letoun apod. Vedle elektronické paměti je plašič tvořen reproduktorem, kterým je zvuk v potřebné intenzitě šířen po okolí, regulátorem hlasitosti a napájením z autobaterie. Díky náhodným obměnám zvuků vydávaných z přístroje nevzniká u ptactva návykový efekt. Intenzita tónu bývá zpravidla stavitelná s ohledem na akční rádius přístroje, ale např. také hranice obytné zástavby (min. 600 m). Tyto typy zařízení bývají velmi často kombinovány s optickou signalizací nebo infračerveným detektorem, které detekují pohyb ptactva, novější typy pak také soumrakovým spínačem pro inaktivaci přístroje v době nočního klidu.

Do kategorie akustických plašičů patří rovněž zařízení pracující na principu nízkofrekvenčního ultrazvuku. Ptactvo je totiž na rozdíl od člověka schopné vnímat zvuk s frekvencí od 4 kHz. Vlastní plašící impulz představují signály s nízkými ultrazvukovými kmitočty. Účinnost těchto zařízení však prozatím zůstává diskutabilní.

Nejmodernější trendy v oblasti plašení ptáků směřují k využívání moderní létající techniky, agrolaserů a robotických ptáků. Jedná se o nejmodernější technologie, které jsou s vysokou účinností ověřovány ve vyspělých vinohradnických zemích, zejména USA a Austrálie a jsou vyvíjeny i pro oblast letecké dopravy.

Moderní létající technika, známá pod obecným označením dron, představuje zajímavé řešení. Využití dronů pro ochranu vinic vychází z představy monitorování určité výměry vinic a vyslání dronu v případě výskytu hejna. Praktická aplikace ale naráží na řadu problémů, jako je maximální doba letu (v řadě případů nepřesahuje 15 minut), legislativní předpisy, požadavky na obsluhu, dobíjení akumulátorů apod.

Z hlediska perspektivy dalšího vývoje a zavedení do provozní praxe ve vinohradnictví lze nejlépe hodnotit systémy agrolaserů (Obr. 4). Jedná se o systém generující laserový paprsek, který je usměrněn pro ti nalétávajícímu hejnu. Ptáci vnímají laserový paprsek jako blížící se fyzické nebezpečí, na které reagují změnou dráhy letu nebo vzlétnutím. Při práci snímá kamerový systém prostor vinice a umožňuje přesnou detekci statických a pohybujících se předmětů.

Obr. 4

Obr. 4: Agrolaserové plašiče

Tato zařízení jsou dodávána v přenosném provedení s ručním ovládáním, nebo jako samostatné plně autonomní jednotky umístněné v prostoru chráněných vinic.

Ruční modifikace agrolaseru je dodávána ve variantách s různým výkonem laseru. Výběr správného modelu s ohledem na plochu a polohu vinice je nezbytný pro vytvoření laserového projekce s dostatečným kontrastem pro efektivní plašení ptáků.

Autonomní zařízení je přenosné příp. převozné. Sestává z nosného sloupku, na který je uchycen napájecí akumulátor, systém fotovoltaických panelů pro jeho dobíjení během dne, řídící jednotka propojená na otočný kamerový systém a laserové zařízení. Celé zařízení může pracovat po nastavenou dobu nebo v celodenním režimu. Velikost projekční plochy je dána dosahem paprsku (až 2000 m) a běžně dosahuje 20 ha pro jedno zařízení. Jsou vyvinuta zařízení využívající pro detekci ptáků data z kamerového systému, zpracovávána systémem umělé inteligence nesoucím označení AVIX. Tento systém umělé inteligence umožňuje nastavení a rozlišení jednotlivých druhů ptactva. Na rozdíl od konvenčních metod plašení ptáků, nemá tato metoda návykový efekt a navíc nedochází k hlukové zátěži okolního prostředí.

Absolutní novinku na trhu představují robotičtí ptáci (angl. ozn. Robird). Pro potřeby plašení špačků jsou dodávány jako modely v podobě přirozených predátorů tj. sokolů a orlů. Model sokola má délku 58 cm a rozpětí křídel 120 cm, model orla má délku 120 cm a rozpětí křídel 220 cm. Při letu modely dosahují rychlost až 80 km za hodinu. Na rozdíl od standardních atrap a napodobenin dravých ptáků mají robotičtí dravci pohyblivá křídla, která přesně imitují pohyb letících živých dravců a činí je tak autentickými. Účinnost plašícího efektu na špačky je proto velmi vysoká.

Robotické modely jsou vyráběny 3D tiskem ze skleněných vláken a nylonového kompozitu. Prostřednictvím těchto pokročilých výrobních postupů, aerodynamické simulace a optimalizace systémů, lze vyrobit přesnou kopii ptáka a naprogramovat pohyb jeho křídel. Díky materiálovému provedení jsou modely dostatečně pevné a odolné vůči případnému poškození, s povrchovým nátěrem vystihujícím do detailů vzhled živých dravců. Kývavý pohyb křídel, zabezpečující let modelu, je odvozen od systému dvou programovatelných elektromotorků, které lze vzájemně elektronicky synchronizovat a koordinovat. Při práci jsou robotičtí dravci dálkově naváděni nad chráněnými vinicemi pracovníkem obsluhy pomocí radiového systému. Další vývoj je již nyní zaměřen na konstrukci plně autonomních systémů.

Výčet těchto moderních zařízení a systémů dokazuje rychlý vývoj technologií, se kterými je v posledních letech oblast zemědělství stále častěji provázána. Uplatňuje se zde celá řada moderních metod od robotiky až po informační technologie aplikované do řídících systémů. Jejich společným znakem je vysoká efektivita, účinnost a šetrnost k okolnímu prostředí. Už dnes jsme svědky toho, že některé z popisovaných systémů nahrazují konvenční metody využívané v našich vinohradnických podmínkách.