Úvod / Pôdohospodárstvo podľa tém / Ekonomika, financie, trh / Odborné články

Inspirace pro rentabilitu v chovu prasat

19-01-2017
Ing. Jaroslava Bělková, Ph.D.; Ing. Eva Václavková, Ph.D. | belkova.jaroslava@vuzv.cz
VÚŽV, v.v.i. Praha, Oddělení chovu prasat Kostelec nad Orlicí

Problémy, kterým čelí sektor výroby vepřového masa u nás, jsou, dá se říci, chronické, nicméně v poslední době se kumulací více negativních faktorů ještě prohloubily. Embargo vývozu do Ruska a nadbytek prasat v mnoha zemích negativně ovlivnili dlouhodobě špatnou situaci a ani znovuotevření ruského trhu nemusí být zázračným lékem na všechno. Rekordně nízká cena za vepřové maso nutí chovatele, aby se snažili šetřit ve všech směrech, a vytváří z rentabilního chovu prasat téměř fiktivní pojem. EU se tuto situaci snaží řešit a zástupci ČR požádali o další mimořádné kompenzace pro producenty vepřového masa, přesto je pro chovatele nutností hledat co nejekonomičtější cestu jejich produkce.

Základní ekonomickou úvahou nalezení cesty k rentabilitě je, jakým způsobem lze zvýšit výnosy či snížit náklady. Zvýšení tržeb prostřednictvím zvýšené realizační ceny je z výše uvedených důvodů těžko proveditelné a nepomůže pravděpodobně ani snaha o nalezení jiných odbytišť. Navýšení výnosů je tedy možné jedině zvýšením vlastní produktivity chovu. Rentabilita chovu prasat je samozřejmě ovlivněna reprodukční užitkovostí základního stáda prasnic. Počet odchovaných selat připadajících na prasnici za časovou jednotku je jedním ze základních ukazatelů ekonomiky produkce prasat. Určitou možností je změna genetického materiálu v chovu a to směrem ke zvířatům s lepšími parametry plodnosti a také s vyšší zmasilostí, což nám přinese více libového masa na jatečném těle a tedy i lepší zatřídění na jatkách. Každé zlepšení reprodukční užitkovosti nám snižuje poměrné náklady na vyprodukované jatečné prase, čímž se dostáváme z oblasti výnosů do oblasti nákladů. I vysoký počet produkovaných zvířat však může být problémem v době, kdy je nadbytek prasat a často špatný odbyt na jatkách. V situaci, kdy jsou nízké realizační ceny, je zbytečné investovat vysoké částky do vstupních surovin a snažit se o maximalizaci přírůstků a je třeba se naopak soustředit na vytěžení maxima z každé investované koruny, tedy na co nejlepší konverzi krmiva u produkovaných prasat. Konverze je významným ekonomickým faktorem, kterým je možné ovlivnit efektivitu chovu a to díky nejvýraznějšímu podílu výdajů za krmivo v nákladových položkách. I malé zlepšení konverze nám může přinést znatelnou úsporu na jedno jatečné prase. Zde opět přichází ke slovu genetika a to v podobě typu zvířat a možné selekce. Abychom předešli ekonomickým ztrátám způsobeným špatnou konverzí, je nutné vybírat zvířata, která mají vysokou efektivitu produkce libového masa nebo zvířata, která pro stejný přírůstek spotřebují méně krmiva. Selekčním kritériem může být takzvaný reziduální příjem krmiva (RFI z angl. Residual Feed Intake). Je to rozdíl mezi skutečně zjištěným příjmem krmiva a příjmem předpokládaným na základě odhadovaných požadavků na záchovu a na produkci. Zohlednění RFI může pomoci snížit výdaje za krmivo, při intenzivní selekci má však i své negativní stránky. Tím může být snížená žravost u chovných zvířat a dále snížený přísun energie pro imunitní systém, takže zvířata pak špatně odolávají stresu a infekcím. Mpetile a kol. (2015) provedli studii, ve které zjišťovali účinky selekce na základě RFI na parametry imunitního systému a dále se snažili identifikovat potenciální biomarkery pro produkční efektivitu krmiva u zvířat. Použito bylo 517 zvířat dvou linií plemene Yorkshire s rozdílným RFI, kterým byly odebrány vzorky krve ve věku 35 a 42 dnů pro zjištění kompletního krevního obrazu. U linie s nízkým RFI byly zjištěny všeobecně nižší počty bílých krvinek, ale naopak vyšší koncentrace hemoglobinu a červených krvinek v porovnání s linií s vysokým RFI. Pokus byl proveden u zdravých zvířat a předmětem další studie by mělo být ověření zjištěných dat v případě ovlivnění zvířat patogeny.

Jestliže výdaje za krmivo tvoří největší podíl našich nákladů, je logickým a nejjednodušším řešením snaha o nalezení levnějšího zdroje krmiva. Můžeme změnit dodavatele krmných směsí, použít vlastní vyprodukovaná krmiva nebo se poohlédnout po alternativních krmných surovinách, které lze získat za nižší cenu. Těmi mohou být vedlejší produkty vznikající při zpracování surovin v potravinářském průmyslu. Pro tuto výrobu jsou odpadem, přesto mohou mít vysokou nutriční hodnotu a jejich zkrmování je často využíváno v chovech prasat. Krmné zbytky produkují sladovny, pivovary, lihovary, mlýny, cukrovary, olejářský průmysl a řada dalších zpracoven. Běžně využívané jsou extrahované šroty a pokrutiny z olejářského průmyslu. Další významnou surovinou v oblasti odpadů je syrovátka, která byla již v dávné historii využívána jako krmivo pro prasata. Čerstvá syrovátka je velmi vhodná pro prasata ve výkrmu, kde mimo jiné zlepšuje chuť krmné dávky a tím zvyšuje spotřebu krmiva. Vlivem syrovátky dochází ke zlepšení růstu svaloviny a také technologické kvality masa, působí rovněž pozitivně na specifickou chuť masa. Pozitivní vliv v syrovátce obsaženého mléčného séra i neidentifikovaných nutričních faktorů dále snižuje náklady na kilogram krmiva. Zohledněny však musí být také náklady na skladování syrovátky a investiční náklady do vhodné technologie.

Významnou oblastí produkující odpady jako alternativní krmivo pro prasata je lihovarský průmysl. Při správném vybalancování krmné dávky je možné zařazením lihovarských výpalků snížit krmné náklady, v některých případech ovšem může dojít k mírnému zhoršení užitkovosti. Lihovarské výpalky se dají zkrmovat buď mokré nebo sušené. Krmení mokrými výpalky je ekonomicky a energeticky výhodnější, je však omezeno krátkou dobou skladovatelnosti a náročností dopravy. Navíc je využití mokrých výpalků možné jen u těch kategorií zvířat, u kterých to dovolí používaná krmná technologie. Další možností je zkrmování výpalků sušených. Sušení však s sebou nese, kromě výrazného zvýšení finančních nákladů, také riziko poškození výpalků příliš vysokou teplotou. Takové výpalky mají kromě nižší chutnosti i snížený obsah a stravitelnost aminokyselin. Obsah živin (kromě škrobu a cukrů) je ve výpalcích asi 3x vyšší než v původní surovině. Trojnásobné zvýšení koncentrace se však týká i látek nežádoucích - například mykotoxinů, jejichž hladina bývá často vysoká při využití kukuřice jako vstupní suroviny. Výpalky se dnes s úspěchem využívají v chovu drůbeže, skotu i prasat jako DDGS, tedy sušené lihovarské výpalky s rozpustným podílem. Jsou dobrým zdrojem bílkovin, energie i minerálních látek a jsou dokonce používány jako potravina pro lidskou výživu, kde by údajně měly mít mimo jiné vliv na snižování rizika srdečních onemocnění. Pokud jde o výživu prasat, zahrnutí DDGS zvyšuje obsah nerozpustné vlákniny v krmné dávce, což je výrazně limitující faktor. Schopnost trávení vlákniny je u prasat omezená, a jestliže nechceme snížit stávající úroveň produkce, je třeba redukovat negativní vliv zvýšené hladiny vlákniny. Toho je možné dosáhnout podpořením fermentace v tlustém střevě za pomoci použití exogenních enzymů. Doba zadržení potravy v žaludku společně s hodnotou pH v trávicím traktu prasat, na rozdíl třeba od kuřat, vytváří ideální podmínky pro působení těchto přidaných enzymů (Gimenéz-Rico, 2014). Efektivní jsou v tomto směru především fytázy a karbohydrázy, které jsou substrátově specifické. To znamená, že pro dosažení účinnosti enzymu, musí být dieta zformulována tak, aby obsahovala dostatečné množství substrátu specifického pro použitý enzym. Gimenéz-Rico (2013) na základě 11 experimentů dokládá zlepšení stravitelnosti v tenkém střevě u energie o 5,4 % a u proteinu o 5,5 % při použití karbohydráz v dietě vykrmovaných prasat a dokumentuje také snížení ceny krmiva použitím těchto enzymů na úrovni 8 €/t.

Podíl vlákniny v krmivu prasat také ovlivňuje složení mikroflóry tlustého střeva. Jde o velmi dynamické prostředí, které funguje na základě souhry vhodných mikroorganismů a jakákoliv změna fyzikálních nebo chemických vlastností střevního obsahu může ovlivnit původní populace bakterií a potenciálně upřednostnit nebo inhibovat rozvoj patogenních druhů. To má samozřejmě vliv na užitkovost a zdraví zvířat. Burrough et al. (2015) ve své studii zařadili DDGS do krmné dávky prasat na úrovni 30%. Ze střevního obsahu odebraného při pitvě zjistili, že se mění poměr zastoupení grampozitivních a gramnegativních bakterií a signifikantně klesá počet Lactobacillus spp. (P = 0,016). Výsledky ukazují, že změny v obsahu a složení nerozpustné vlákniny v krmivu výrazně ovlivňují střevní mikrobiální profil prasat a naznačují možnost, že výsledné zastoupení mikroorganismů může mít za následek vyšší náchylnost zvířat k rozvoji kolitidy. Běžně se však DDGS zařazují do krmné dávky prasat v daleko nižší koncentraci (5-10%), takže negativní vliv obsažené vlákniny by neměl být tak markantní.

Snaha rozšířit úzký okruh krmných surovin dostupných pro producenty prasat vedla k hledání nových, nekonvenčních krmiv, která jsou levná a snadno dostupná. Jedním z nich mohou být kukuřičné palice, vedlejší produkt zpracování kukuřice hojně pěstované po celém světě. Hlavním problémem při použití kukuřičných palic v dietách pro prasata je jejich lignocelulózový charakter (45% až 55% celulózy, 25% až 35% hemicelulózy, a 20% až 30% ligninu), který zapříčiňuje odolnost vůči trávicím enzymům prasat. Vysoká hladina vlákniny kukuřičných palic (930 g neutrálně detergentní vláknina / kg sušiny; 573 g acidodetergentní vláknina / kg sušiny) zvyšuje rychlost průchodu střevem a snižuje možnost trávení živin, nicméně rozmělňováním, tepelným zpracováním a fermentací je možné změnit strukturu složek vlákniny a tím zlepšit jejich využití. Kromě toho mohou prasata získat z fermentačních produktů část energie a také dochází k podpoře růstu bakterií mléčného kvašení, které potlačují proliferaci patogenních bakterií ve střevech (Kanengoni et al., 2015). Schopnost prasat využívat podobná krmiva s vysokým obsahem vlákniny a adaptovat se na jejich příjem by bylo určitě vhodné dále zkoumat, výsledky by totiž mohly být přínosné při využití dalších potenciálních krmiv, která jsou v současnosti jako nepotřebný odpad likvidována. Kromě toho by nové poznatky v této oblasti mohly chovatelům přinést i možnost selektovat zvířata podle jejich schopnosti využívat krmiva s vysokým obsahem vlákniny.

Jak je vidět, většina levnějších alternativních krmiv s sebou bohužel často nese kromě pozitivního ekonomického vlivu také negativní vlivy, které mohou vést ke zhoršení užitkovosti nebo dokonce narušení zdraví zvířat. Pokud tedy raději zůstaneme u konvenčních krmných směsí, je možné snížit jejich cenu změnou zastoupení některých komponent nebo změnou živinového složení. Často se dnes mluví o nízkoproteinových dietách, které obsahují nižší podíl dusíkatých látek, případně snížený poměr dusíkatých látek k energii. To může nejen přinést pokles výsledné ceny za krmivo, ale také přínos pro životní prostředí v podobě nižších emisí dusíku. Kromě proteinu tvoří značnou část ceny za krmivo také energetické komponenty. Pro efektivní produkci je proto třeba co nejpřesněji definovat energetickou hodnotu krmiv za použití energetického systému, který vystihuje skutečné potřeby zvířat. Z tohoto důvodu se dnes používá systém Netto energie pro prasata, který je přesnější než dříve užívaná metabolizovatelná energie. Přesnější stanovení energetické potřeby pro zvířata s sebou většinou nese i snížení obsahu dusíkatých látek, a tedy úsporu financí i menší znečištění prostředí.

Jestliže si chovatel vybere optimální krmivo, které splňuje nároky ekonomické, živinové, technologické atd., je třeba pro efektivitu produkce zvolit i správnou techniku krmení. Jedná se především o dávkování krmiva, které může výraznou měrou přispět ke snížení spotřeby krmiva na kg přírůstku. Ideální je multifázový systém krmení na základě růstové křivky. Při výpočtu je třeba přihlédnout nejen k typu prasat, ale i k velikosti stáje, koncentraci zvířat, větrání, použité technologii aj. Pokud nemáme takovouto křivku k dispozici, je možné využít techniku krmení „ad semi-libitum“, tedy tak, aby prasata do dvaceti minut po krmení sežrala celou krmnou dávku a po deseti minutách od začátku krmení měla ještě část krmení nezkonzumovanou. Z hlediska snižování nákladů na krmivo i snahy o dobrou jatečnou hodnotu a tudíž dobré zpeněžení je důležité zvířata nepřekrmovat, a to především v poslední fázi výkrmu. Tomu napomáhá i systém odděleného výkrmu podle pohlaví.

Příspěvek vznikl za podpory projektu MZE RO0714.
Použitá literatura je k dispozici u autorek příspěvku.