Výskyt invazního plevele Cyperus esculentus L. v ČR
Plevelná společenstva jsou ovlivňována celou řadou faktorů, které na ně působí krátkodobě i dlouhodobě. Plevelné rostliny doprovázejí plodiny od počátku zemědělství a patří mezi nejproblematičtější škodlivé činitele, na jejichž eliminaci bylo vždy vynakládáno obrovské množství úsilí. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování.
V posledních desetiletích dochází k periodické změně klimatu, postupnému oteplování. Tyto změny probíhají poměrně pomalu, přesto se projevují i na změnách ve vegetaci a tedy i v druhovém zastoupení plevelných rostlin na jednotlivých stanovištích. Rostliny žijící původně v teplých krajích tak dostávají možnost expandovat do dalších lokalit a postupují směrem na sever, na místa pro ně v minulosti nevhodná. Dochází k invazím nových plevelných druhů. Invaze nových plevelných druhů jsou velkým rizikem pro pěstování plodin. Jedná se o vysoce agresivní plevelné druhy, vysoce konkurenčně zdatné. Prosazují se zejména u širokořádkových plodin. Nebezpečí spočívá především v tom, že v počáteční fázi invaze unikají pozornosti zemědělců. Jsou však schopné rychle ve vhodných podmínkách expandovat. Vzhledem k tomu, že se jedná především o teplomilné rostliny, vzcházejí až v pozdějším období a proto unikají systémům regulace. Přínosem této metodiky je, že podrobně charakterizuje biologické a ekologické vlastnosti těchto plevelných druhů, což umožní aplikovat systémy regulace tak, aby se zabránilo šíření těchto plevelů. Při vysokém zaplevelení dochází k tomu, že není možné celou řadu plodin pěstovat, což působí zemědělcům vysoké ekonomické ztráty. Důležitá je též prevence a preventivní regulace na nezemědělské půdě.
V rámci našeho monitoringu invazních plevelů jsme se zaměřili již několik let na vyhledávání plevele Cyperus esculentus, protože jsme měli informace, že byl již potvrzen výskyt v celé řadě států v Evropě. V roce 2019 jsme potvrdili nález tohoto plevele v lokalitě Lysá nad Labem.
| Obr. 1: Cyperus esculentus foto: autor |
Šáchor jedlý (Cyperus esculentus) pochází ze subtropických oblastí Přední Asie, Afriky, jižní Evropy a také z Ameriky, kde se vyskytuje na většině kontinentu vyjma severních a jižních oblastí. Rostliny šáchoru upřednostňují především vlhká stanoviště a půdu, která je propustná s dostatkem živin. Proto mu vyhovují v našich podmínkách pozemky, které jsou pravidelně zavlažovány. Rostliny jsou však schopny překonat i dlouhé suché periody. Je to jednoletá rostlina trávovitého vzrůstu, vysoká od 30 do 60 cm, která vytváří drobné hlízky, zpravidla na konci oddenků.
| Obr. 2: Hlízky na oddencích foto: autor |
| Obr. 3: Odebrané hlízky foto: autor |
Nadzemní části rostlin s příchodem mrazu odumřou. Pod zemí však přežívají hlízky, které jsou v současných podmínkách u nás schopné přezimovat. Na jaře vyrůstají z hlízek nové rostliny, rostliny vytvářejí nové článkovité oddenky, které dorůstají délky až 30 cm. Kořenový systém dosahuje zpravidla do hloubky 20 cm.
| Obr. 4: Kořenový systém foto: autor |
| Obr. 5: Detail kořenového systému foto: autor |
Na koncích oddenků se vytvářejí nahnědlé, kulovité, vejcovité nebo soudečkovité hlízky, které dosahují délky maximálně 2 cm. Oddenky nevytvářejí životaschopné pupeny a koncem vegetace odumírají. Vegetativní rozmnožování tohoto plevele převládá na vlhkých stanovištích, za sucha upřednostňuje generativní reprodukci a vytváří velké množství semen. V příhodných podmínkách se šíří semeny.
| Obr. 6: Odkvetlé lodyhy na podzim s vyzrálými semeny foto: autor |
| Obr. 7: Detail dozrálých květů foto: autor |
Semena jsou dlouho dormantní. Klíčovost velmi vysoká a rostliny vzcházejí i z povrchu půdy a optimálně z hloubky do 1.5 cm. S rostoucí hloubkou vzcházivost významně klesá.
Místo nálezu Lysá nad Labem:
V listopadu roku 2019 byl proveden průzkum lokality u Lysé nad Labem. V dané lokalitě byly zřetelné již zaschlé lodyhy šáchoru jedlého – Cyperus esculentus. Na odkvetlých lodyhách bylo vytvořeno velké množstvím semen, které byly odebrány na testy klíčivosti. Dále byly odebrány vzorky půdy s kořenovým systémem. Na oddencích byly vytvořeny hlízky. Zhruba v jednom litru odebraného vzorku půdy bylo vytvořeno cca 10 hlízek. Odebrané vzorky hlízek byly uchovány při teplotě 5℃ pro reprodukční pokusy.
| Obr. 8: Odebrané vzorky na podzim 2019 foto: autor |
Na základě screeningu bylo zjištěno, že semena si udržela klíčivost přes zimu a na jaře vykazovala klíčivost. Hlízky prokázaly cca 90% životnost.
| Obr. 9: Na jaře vzcházející semenáče foto: autor |
| Obr. 10: Sterilní výhony foto: autor |
V pokusech jsme sledovali tvorbu nadzemní a podzemní hmoty a tvorbu hlízek přepočítaných na jednu rostlinu v modelových nádobových pokusech.
Je vysoce pravděpodobné, že tato plevelná rostlina se u nás vyskytuje na více lokalitách a zatím uniká pozornosti, nebo je zaměňována za kamyšníky.
