Mezi konzumenty v posledních letech stále více vzrůstá zájem o drobné ovoce. K vysoce atraktivním druhům patří zejména maliny, ostružiny a borůvky. Obliba je dána sezonností, atraktivním vzhledem, příznivými chuťovými vlastnostmi i obsahovým složením. Při respektování pěstitelských nároků jednotlivých druhů může být pro pěstitele produkce také ekonomicky zajímavá.

Plody uvedených druhů mají významné postavení z hlediska zdravé výživy. Obsahují vysoký podíl vitamínů A, C, E, stopových prvků Mg, Fe, K, pektinových látek a barviv. Plody lze konzumovat v čerstvém stavu nebo upravené konzervárensky (mražením, lyofilizací, sušením či tepelným zpracováním). Část produkce může být využívána také pro výrobu destilátů.

Z pěstitelského hlediska se jedná o víceleté druhy, které lze pěstovat na vhodných stanovištích v polních podmínkách (Obr. 1) nebo jako nádobové kultury (Obr. 2), s možností časového termínování sklizně plodů. Společným znakem je postupné dozrávání plodů, které jsou v případě malin a ostružin vysoce citlivé k mechanickému poškození i vůči vyššímu množství dešťových srážek. Plodonosné výhony těchto rostlin vyžadují fixaci k opěrným tyčkám nebo drátěným konstrukcím. Pěstováním rostlin ve fóliových krytech, které umožňují teplotní a vlhkostní regulaci a zabraňují přímému kontaktu plodů s dešťovými srážkami, lze zvýšit trvanlivost sklízených plodů. Pro přímý konzum musí být sklizené plody v co nejkratším čase expedovány, jinak podléhají rychlému znehodnocení. Kanadské borůvky, které mají celkově pevnější a odolnější plody, které lze krátkodobě skladovat. Z pěstitelského hlediska mají vyšší nároky na přípravu substrátu nebo půdní podmínky na stanovišti s propustnými půdami s kyselou půdní reakcí. Na rozdíl od předcházejících druhů rostliny nevyžadují oporu. Plody uvedených druhů jsou sklízeny v plné zralosti.

Při sklizni lze uplatnit probírkový způsob sklizně nebo variantu plně mechanizované sklizně. Probírková sklizeň je časově velmi náročná a vyžaduje zajištění dostatečného počtu sezónních pracovníků. V případě kanadských borůvek lze při sklizni využívat také samosběr (Obr. 3). Pracovníci při sklizni ručně oddělují vyzrálé plody, které ukládají nejčastěji přímo do spotřebitelských obalů. Nejčastěji se jedná o používání plastových, či kartonových misek nebo vaniček (Obr. 4).

U specializovaných ovocnářských provozů je při sklizni drobného ovoce využívána plně mechanizovaná sklizeň a to zejména při sklizni plodů určených pro následné konzervárenské zpracování. Sklízeče pro plně mechanizovanou sklizeň jsou konstrukčně řešeny jako traktorové návěsné nebo samojízdné stroje (Obr. 5). V čelní části jsou sklízeče vybaveny zvedacími clonami, které zabezpečují přizvednutí výhonů a jejich navedení ke sklízecímu ústrojí. Některé varianty sklízečů využívají za tímto účelem pásové dopravníky s prsty.

Sklízecí ústrojí slouží k oddělení zralých plodů. U moderních sklízečů se uplatňují při sklizni dva principy – mechanický a pneumatický. Při uplatnění mechanického principu, který je využíván u konstrukčně starších typů strojů, dochází při sklizni k přenosu vibrací na sklízené výhony působením kmitajících prstů. Velikost síly potřebné k oddělení plodů je běžně 0,5–1,5 N. Sklízecí ústrojí je tvořeno dvěma sadami setřásacích prutů různého tvaru nebo hřídelemi opatřenými radiálně rozmístěnými prsty. Při průjezdu sklízeče prochází výhony volným prostorem mezi oběma sadami prutů, které vykonávají kmitavý pohyb s amplitudou 30–50 mm a s frekvencí 6–8 Hz. Jednotlivé pruty v počtu 8–10 jsou uloženy svisle nad sebou. Setřesené plody padají na plochu záchytného ústrojí tvořeného záchytnými deskami nebo pásovými kapsovými dopravníky.

U sklízečů, kde pracovní ústrojí tvoří hřídele s prsty (Obr. 6), je princip sklizně obdobný. Návěsné typy sklízečů využívají zpravidla samostatnou hřídel uloženou šikmo nad plochou záchytného pásového dopravníku. Hřídel s prsty kmitá a současně vykonává pomalý rotační pohyb. Prsty o délce 0,3–0,5 m, rozkmitávají jednotlivé výhony přiváděné do jejich blízkosti. Toto konstrukční řešení je charakteristické pro varianty návěsných sklízečů. U samojízdných sklízečů s portálovou konstrukcí, jsou po obou vnitřních stranách portálového rámu uloženy dvě dvojice hřídelí s prsty uložené svisle.

Sklízeče nové konstrukce využívají pneumatický přetlakový princip sklizně plodů (Obr. 7), označovaný termínem Air Jet. Síla potřebná k oddělení zralých plodů je vytvářena pomocí vzduchových trysek rozmístěných po obou vnitřních stranách portálového rámu sklízeče. Proud vzduchu od výkonného ventilátoru vystupuje z trysek orientovaných ke sklízeným výhonům. Vzduchový paprsek uvolňuje zejména plody v optimální zralosti, které jsou proudem strhávány k záchytnému ústrojí. Na rozdíl od mechanického principu sklizně je tento princip šetrnější ke sklízeným plodům, ale i k výhonům, u kterých nedochází k poškození, výrazně se snižuje také riziko přenosu chorob.

K zachycení oddělených plodů slouží záchytné ústrojí. Tato konstrukční část stroje je uložena ve spodní části sklízečů nad úrovní terénu. Záchytné ústrojí současně zamezuje vzniku sklizňových ztrát propadem plodů na povrch pozemku. U sklízečů jsou záchytná ústrojí většinou řešena ve dvou konstrukčních variantách. První varianta je tvořena systémem plochých, vzájemně se překrývajících desek, uložených mírně šikmo. Plody dopadající na povrch desek se po šikmé ploše skutálí na plochu postranních vynášecích dopravníků s příčnými lištami. Tyto dopravníky pak unáší plody do zadní části sklízeče, kde jsou ukládány do plastových přepravek. Druhou variantu záchytného ústrojí tvoří dvojice pásových dopravníků s kapsami vyrobenými z pružného plastu. Protilehlé kapsy do sebe vzájemně zapadají (systém zip) a slouží jak k zachycení plodů, ale také k jejich transportu.

Nečistoty obsažené mezi sklizenými plody v podobě seschlých plodů, listů a drobného hmyzu jsou odsávány pomocí ventilátorů. Činnost ventilátorů lze regulovat zejména na základě vizuální kontroly. Při správném seřízení stroje a šetrném způsobu sklizně je podíl nežádoucích příměsí zanedbatelný. Plody zbavené nečistot jsou ukládány nejčastěji do plastových přepravek. Ty jsou nastohovány v prostoru manipulační plošiny v zadní části sklízeče. Po naplnění přepravky zabezpečuje její výměnu pracovník obsluhy (Obr. 8).

Návěsné sklízeče vyžadují agregaci s traktory o výkonu motoru minimálně 30 kW. Samojízdné stroje jsou vybaveny motory s výkonem 70–100 kW, hydraulickými systémy a hydrostatickými pohony kol, které zabezpečují jejich vysokou pohyblivost a stabilitu.

Výkonnosti sklízečů jsou ovlivňovány zejména jejich technickou úrovní, sklízeným druhem drobného ovoce, hektarovým výnosem, stavem porostu apod. Pracovní rychlosti jsou plynule regulovatelné v rozmezí 0,5–1,5 km.h^-1. Prakticky dosahované výkonnosti jsou u návěsných sklízečů 0,1–0,2 ha.h^-1, u samojízdných sklízečů 0,4–0,5 ha.h^-1. Zejména zahraniční zkušenosti naznačují, že jeden sklízeč nahradí při sklizní 150 až 200 pracovníků. Předpokladem efektivity při nasazení těchto sklízečů je zajištění dostatečné velikosti pěstitelských ploch, zastoupení vhodné odrůdové skladby ve výsadbách a řešení logistiky svozu s ohledem na kapacitu zpracovatelských linek.

© 2024 Agroporadenstvo.sk | Vytvoril a prevádzkuje: Inštitút znalostného pôdohospodárstva a inovácií | Valid XHTML | CSS
Úvod |  Mapa stránok |  Novinky e-mailom |  Vyhlásenie o prístupnosti